Únor je měsícem neobvyklým tím, že jako jediný z měsíců má jen 28 dnů, ale i tím, že počet jeho dnů je proměnlivý – každý čtvrtý rok má dnů 29. Škudlil by mohl přátelům, narozeným 29 .2. blahopřát a obdarovávat je jen každý čtvrtý rok (75 % úspora dárků). Doslovně by pak zletilosti dosahovala osoba až v biologickém věku 72 let, což by bylo podivné, a trestní odpovědnosti až v 60 letech a to by bylo ještě podivnější a pomíjím dosažení důchodového věku (toho bych já dosáhl až v 260 letech). Tato nadsázka má praktické důsledky – v kalendáři najdeme měsíce, které mají 30 dní a 31 dnů a ten zpropadený únor. Obvykle nečiní problém, ve světě práva je tomu ale naopak: počítá se lhůtami (záruční, výpovědní, promlčecí apod) počítaných podle dnů (např. 14 dnů), ale i měsíců a let. Denní lhůty počínají po dni, kdy nastala skutečnost rozhodná pro její počátek (stane-li se tak 1. dne v měsíci, pak prvým dnem lhůty je 2. den v měsíci a posledním je 15. den v měsíci). Řada lhůt je ale určena (nebo ve smlouvě dohodnuta) podle měsíců (ale i třeba let). Podle § 605 odst. 2 OZ konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, kdy nastala skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. U týdnů, stalo-li se tak v pondělí, končí lhůta pondělkem. U měsíců stalo-li se tak 29. dne v měsíci, je posledním dnem opět 29. den měsíce. Co ale s únorem nebo měsícem, který nemá 31. den – zákon na to pamatuje tím, že stanoví, „Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.“ Po právní stránce je proto naprosto konformní přát narozeným 29. února již 28. 1. 3. by to bylo již pozdě.
Michal