Troška loučení, ale ne smutného

Rok se s rokem sešel a já si uvědomuji, že letos pracuji na Ústředí Pionýra desátý rok. No, letí to! A nutno říct, že jsem to v plánu úplně neměla, po tolika letech na vysoké škole se práce na ústředí stala mojí první praxí a prací na plný úvazek. Nyní tedy uzrál čas zkusit něco nového, jiného a profesně se někam posunout. Tak nějak pionýrsky probádat další vody.
Tímto se s vámi tedy loučím, ale jen jako zaměstnanec Pionýra. Toho loučení je jen troška, protože fakticky sice opouštím židli na Ústředí Pionýra, ale v ranku mi zůstávají benefity – firemní partneři, které s vámi budu dál řešit třeba z gaučíku domova. V otázkách RISPu tu pro vás bude Matěj a E-mošku si zpět přebírá Zuzka. Ve všem ostatním, s čím byste se obraceli na mě, se nebojte zavolat nebo napsat přímo na ústředí, kde vás nasměrují na toho správného člověka.
To loučení opravdu není zase tak velké. Odcházím sice z ústředí, ale z Pionýra v žádném případě. Pořád zůstávám pionýrským dobrovolníkem, dál se tak budeme potkávat na různých pionýrských akcích, třeba hned na letošních Kamínkách.

Vendy