Loni v září to bylo pět let, co jsem částečně opustila rodnou pionýrskou skupinu PS Záře v Praze, kde jsem roky vedla oddíl, působila ve funkci vedoucí pionýrské skupiny a mnoho let tzv. hlavasovala na prvním běhu tábora. Osud mě však odvál do Středočeského kraje, a tak jsem v Jincích založila nový oddíl Trilobit pod PS Jince. Pět let jsme na konci prázdnin pořádali příměstský tábor. Loni za mnou přišlo pár vedoucích z PS Záře, vedoucích, kteří zažili mé tábory ještě jako děti či instruktoři, s otázkou, zda bych se nepustila do tábora. Přiznávám, že rozhodování netrvalo dlouho, protože podvědomě jsem si asi přála to všechno zažít ještě jednou…
Nastala fáze hledání základny, což při rozhodnutí o konání tábora někdy v listopadu nebylo jednoduché, a věděli jsme, že si nebudeme moci příliš vybírat. Základna PS Záře, na níž skoro všichni vedoucí vyrostli, je celé léto obsazena a my jsme chtěli základnu nejlépe v Plzeňském či Jihočeském kraji. Stal se zázrak a byla nám nabídnuta základna TZ Spálená hájenka jindřichohradeckých pionýrů, která si nás získala na první pohled. Já osobně jsem ji navštívila několikrát a věděla jsem od počátku, že to je to místo, kde chci znovu začít. A dnes už vím, že si ji zamilovali i vedoucí a děti.
Náš první tábor proběhl. Vedla ho parta lidí, která se pořádně poznala až na táboře, někteří nevěděli, co je čeká, někteří netušili, že to bude občas dřina. Ale zvládli jsme to na jedničku.
Děti, více než polovina nováčků, kteří s námi zažili svůj první tábor, odjížděly nadšené a díky rodičů nás utvrzují v tom, že nápad pořádání tábora měl smysl, i když to nebylo vůbec jednoduché. Ale pionýři se přece nevzdávají.
Markéta Frajtová, PS Jince
