Pojďme se podívat na několik příkladů, které potvrzují, že odkaz Jana Amose Komenského je pro nás stále živý, není jen prázdnou frází.
Letos si připomínáme 430. výročí narození
S výročími J. A. Komenského jsme pracovali už dříve. V listopadu 2020 jsme upozorňovali na 350. výročí úmrtí JAK, v březnovém čísle loňského ročníku Mozaiky byl velikánovi věnován velký prostor a nabídli jsme zde hned několik méně tradičních pohledů na tuhle nepřehlédnutelnost českou osobnost. Vzpomínáte? Typologie dětí, Komenský zeměpiscem…
Je proto přirozené, že letos, v roce dalšího kulatého výročí, musíme J. A. Komenského opět zmínit. Ani tentokrát nám však nejde o formální připomenutí této úžasné osobnosti, a tak jsme sáhli po dalších příkladech odrazu idejí J. A. Komenského v běžném životě.
Takový bude příští věk, jak budou vychováni jeho příští občané
Přesně tohle říká Komenský ve své Obecné poradě o nápravě věcí lidských. A proč jsem nyní vybral právě tuhle Komenského ideu? Odpověď je prostá: Dobrou společnost nelze vytvořit bez dobrých jedinců, resp. občanů, a Pionýr ve své činnosti, výchovných programech a dílčích projektech, opravdově rozvíjí takovou výchovu, která člověka vede k ohledu na dobro celku, společnosti. U nás je tato idea rozvíjena hned dvakrát:
• jednak v naší vlastní pospolitosti – spolku Pionýr a jeho jednotlivých součástech: pionýrských oddílech a skupinách, které chápeme jako společenství, kde se cítíme dobře;
• a v širší souvislosti vztaženo na celou společnost, neboť vychováváme nejen naše členy, ale současně i aktivní občany naší vlasti.
Budiž takto připomenuta jedna z mnoha myšlenek J. A. Komenského, jež se promítají v naší činnosti: Dobrá parta kamarádů je totiž jednou z nejčastějších odpovědí dětí (ale i dospělých) na dotaz, co je v Pionýru baví, drží či na co vzpomínají. A přesah naší výchovné práce směrem k občanské společnosti a aktivitě je nasnadě.
Můžeme pochopitelně připomenout i řadu dalších a odkázat je, či lépe řečeno provázat je s tím, co v Pionýru děláme.
Medaile Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
Je pohledem možná netradičním, či spíše méně známým…?!
Je nejen nejvyšším vyznamenáním resortu MŠMT, ale je bezprostředně spjata i s osobností J. A. Komenského – ztvárněním a také udělováním – bývá předávána zpravidla 28. března, tedy v den narození Komenského.
V jejím statutu stojí, že jde „o ocenění významné pedagogické, výchovné, vědecké nebo umělecké práce vykonávané na kterémkoliv místě resortu školství, mládeže a tělovýchovy, za dlouhodobé a vynikající působení…“ Je proto potěšující, že mezi jejími nositeli je i řada pionýrek a pionýrů, kterým ji ministr školství, mládeže a tělovýchovy udělil právě za dobrovolnickou výchovnou práci v Pionýru.
Jakkoli naši práci neděláme pro medaile, skutečnost, že MŠMT oceňuje naši činnost i touto formou, zaslouží pozornost. Vždyť jde o skvělý příklad reprezentace Pionýra, výraz respektu k naší výchovné práci a doklad, že nestojíme nikde na okraji.
Komenský jako stálá inspirace
Volně navážeme na předcházející část, neboť na rubu i líci Medaile MŠMT jsou zachyceny myšlenky JAK: „Kdokoliv se narodí jako člověk, nechť se učí jednati jako člověk.“ a „Nechť vše plyne podle své vůle a bez násilného působení.“ Různých citací, např. i zjednodušených, však užíváme – vědomě či nevědomě – hodně často.
A jistě se sluší připomenout, neboť tohle mínění připomínáme často, že v Programu Pionýra se opíráme o řadu myšlenek našeho předního myslitele-pedagoga. Ne, nebojte se! Nečeká vás formální výklad jednotlivých vět Programu Pionýra podepřených citacemi z jednotlivých děl J. A. Komenského. Ale podobně jako jsme se v březnu 2021 věnovali tématu a významu hry v naší práci, chci letos připomenout jinou, ale též zásadní myšlenku:
„Učit lze slovy, vychovávat jen příkladem.“
Tuhle ideu můžeme vyztužit i citací: „Děti jako opičátka jsou.“ – obojí nás přivede k jedné z klíčových metod výchovy: osobnímu příkladu.
Známý ukázkový model ideu demonstruje na příkladu užívání hrubých či až vulgárních slov: Vyjadřuje-li se vedoucí „jako dlaždič“, lze jen obtížně očekávat, že členové jeho družiny či oddílu budou užívat pouze slovník vybraný. Nebo přesvědčovat děti o škodlivosti kouření, ale někde tajně kouřit… To jsou pak slova o škodlivosti kouření naprosto bezcenná. Ale co víc! Často kvůli tomu ztratí cenu i všechna naše ostatní vyjádření. Oč poctivější je v debatě o kouření jako dlouholetý kuřák dětem říci: „Podívejte, kouřím a nemůžu přestat, je to nezdravé, leze to do peněz, tak to nedělejte, moc dobře vím, o čem mluvím.“ Tím se pokazí daleko méně.
Úmyslně jsem pro ilustraci vybral příklady krajní. Nicméně rozhodně platí, že děti potřebují vzory! V rodinné výchově potřebují vnímat například rozdíly v mateřské a otcovské výchově a dnes, v době přečastých neúplných rodin, je vliv dalších vzorů, tedy i od vedoucích a instruktorů, řekl bych, téměř nezastupitelný.
Martin
Jako vedoucí se k dětem dostanu blíž než coby učitelka a ředitelka ve škole
Jana Hrabincová patří mezi řadu pionýrských vedoucích, kteří s dětmi pracují nejen ve svém volném čase. Je totiž učitelkou a dnes i ředitelkou ZŠ a MŠ Zahájí v jižních Čechách. Je to výhoda nebo to má i svá úskalí?
Co bylo dřív? Práce v oddíle nebo učitelství?
Asi jako první byl můj dětský sen a to, že jednou ze mě bude člověk, který bude pracovat s dětmi. Práce, o které jsem snila, byla dětská sestřička nebo učitelka. Život šel pomalými krůčky dál a já získávala různé dovednosti a možnosti, které ovlivnily moji budoucnost. S oddílem jsem začala pracovat už ve čtrnácti letech, měla jsem smůlu anebo štěstí na vedoucího oddílu. Byl to člověk, který na papíře vykazoval, že je oddílový vedoucí, ale na schůzku nikdy nedorazil. Nechal to na mně jako na oddílovém instruktorovi. Během roku jsem pro děti od nás z vesnice vymýšlela různé schůzky a v létě jsem se dostala do skvělé party a s ní i na letní tábory. K práci učitelky jsem se dostala až později a cesta nebyla jenom růžová.
Nemáš už někdy dětí až nad hlavu? Jak člověk zvládá být celý den ve škole mezi dětmi a pak jít odpoledne ještě na oddílovou schůzku?
Zatím to říci nemůžu. Za to vděčím člověku, kterému budu vděčná po celý zbytek života. Tato osoba mě naučila v mém prvním zaměstnání (vychovatelka u mentálně postižených lidí), jak otevřít a zavřít vrátka při příchodu do práce, jak naslouchat, co si vzít v hlavě domů a co nechat právě za těmi vrátky. Byla to velmi dobrá paní, která mě donutila nevzdat se svého snu o dráze učitelky, i když to nevyšlo prezenčním studiem. Naučila mě mnoho věcí a její zkušenosti si ponesu dál.
Je podle tebe výhodné být zároveň učitelem a oddílovým vedoucím? Proč?
Podle mě je to velká výhoda. Jako učitelka a v současné době i jako ředitelka jsem spoutána některými nařízeními, ale jako vedoucí se dostanu k dětem mnohem blíž. Děti mi na schůzce otevírají svá srdíčka, svěřují se i s tím, co je trápí. Poznávám je i po stránce jejich dětské dušičky. Děti jsou zde uvolněnější a otevřenější, každý reaguje úplně jinak na prohru, výhru, na kolektiv, na dobrodružství… K tomu všemu mi pomáhají i letní tábory.
Dá se ve škole využít znalostí a zkušeností z práce s oddílem? Nebo je to spíše naopak?
Podle mého názoru je to oboustranné. Výhody to má v tom, že dítě budeme znát více a budeme připraveni na jeho reakce v určitých situacích.
Stává se, že děti, které učíš, chodí k vám do oddílu?
Prakticky všechny děti, které učím, chodí i ke mně do oddílu. Je to velmi běžné, malotřídní škola, vesnice a jedna z mála možností, kam můžou děti chodit ve volném čase. Většina rodičů mě osobně zná.
Jak řešíte oslovení?
Ve škole nemají děti problém říkat mi paní ředitelko nebo učitelko a v oddíle mi dokonce i tykají. Většinou k tykání přistupují až po odchodu na druhý stupeň, kdy už nejsou v naší malé školičce.
Ptal se Martin
