Jak připravujeme táborový program u nás v oddíle? Jak pracujeme se stereotypy? Zakládáme si na tom, že neděláme tzv. etapovky. My táborovou motivaci žijeme.
Díky důkladnému ponoření do tématu dokážeme vyprávět další příběhové linky a zprostředkovat různé úhly pohledu. Během ledna pořádáme velkou konferenci vedoucích zaměřenou na reálie zvoleného světa, ať už historizujícího či vysloveně fantazijního: Koho budeme představovat? Jak se tyto bytosti oblékají? Čím se nejčastěji zabývají? Co jedí? Kde bydlí? Jaké mají tradice? V co věří? Jak tráví volný čas? Kdo jsou jejich přátelé a nepřátelé? Jakou mají rádi hudbu? A v neposlední řadě – jak to vše přetavit do specifických podmínek letního tábora?
Nevýhodou našeho pojetí může být, že se z pozice „uvnitř“ tématu některé souvislosti špatně vysvětlují. Hrozí riziko jednostranného vyprávění a vytváření škatulek v hlavách dětí, předestřené v minulých dílech seriálu. V takových momentech z role vystupujeme a usilujeme o hlubší pochopení. Samozřejmě se nemusí vždy zadařit, máme ale na paměti, že hlavní smysl tábora je jiný než vytvořit z dětí odborníky na danou problematiku.
Přirozeně si pohráváme i se stereotypy. Vnímáme je jako ukotvení rámce, ve kterém se pohybujeme, pro nás vedoucí už během roku a pro děti na táboře samém. Když chystáme Skotsko, nosíme kostkované sukně a posloucháme Asonanci (někteří i mnoho let poté); když Trpaslíky, navštěvujeme výstavy minerálů a necháváme si narůst vousy (nepovinně!). Nechceme ale zůstat jen u nich. Taky studujeme historické souvislosti bojů s Angličany, způsoby použití tartanu anebo se zabýváme runovými symboly z různých míst a období.
Přestože ve výsledku jde z velké části o vlastní provedení aktivity přímo na místě, předchází konečnému pojetí tématu řada diskusí. V jejich rámci je záhodno vytvořit prostor pro uchopení širších souvislostí, včetně oblastí, které by potenciálně mohly být zdrojem třenic. Zejména ve věkově či názorově nesourodých kolektivech vedoucích, jako je třeba ten náš, mohou taková objasňující setkání představovat velký přínos. Mimo jiné na nich lze trénovat vzájemný respekt, nenásilnou komunikaci, řešení konfliktů. Mohou být také katalyzátorem bližších vztahů. A to je pro společné trávení času a práci s dětmi rozhodně významné plus.
Káťa LILU Slezáková