Průvodce oddílového vedoucího:
Chyby jsou výslovně povoleny

Řekněte nám, poručíku, jaký je smysl malých skupin?“Hlavním účelem systému skupin je předat co největšímu počtu vojáků co možná nejvíce odpovědnosti. Každý jednotlivec je odpovědný za to, že jeho hlídka je dobrou hlídkou. Každý zná silné i slabé stránky toho druhého. Členové se vzájemně vychovávají.“

Tentokrát si budeme povídat o družinovém systému a půjdeme až k samotnému zdroji. Rozhovor z úvodu se odehrál kolem roku 1877 u britské posádky v Bombaji a zpovídaným poručíkem je zakladatel skautingu Baden-Powell. Pionýr má své kořeny i ve skautingu a družinový systém je jednou z metod, které odtud převzal. Rozhovor ještě pokračoval.

„Systém malých skupin rozvíjí u každého člena schopnost samostatně myslet a chápat se iniciativy, každý má stejné právo spolurozhodovat. Velitelé hlídek pocházejí z mužstva jako všichni ostatní členové hlídky.“

Britští důstojníci se docela podivovali. „Podle čeho si vybíráte velitele hlídky?“

„Uvažuji následovně: Kdyby si členové skupiny směli zvolit ze svých řad velitele, kohopak by si zvolili? Volili by toho, kdo jim nejvíce imponuje, kdo nad ně trochu vyniká. Takového muže pověřím velením hlídky.“

„Dáváte tedy velitelům hlídek, kteří nejsou patřičně školeni, úplně volnou ruku. Budou pak odpovídat požadavkům, dokážou se prosadit?“

„Dosud jsem s nimi neměl žádné špatné zkušenosti. Protože každý nese odpovědnost, snaží se dávat dobrý příklad a být vzorem. Tím dorůstá do role velitele, získává cvik a zkušenost.“

„A to spolupracují všichni? Všude přeci existují kverulanti.“

„Všichni spolupracují právě proto, že v malé skupině nese každý odpovědnost. Kverulantů se musíme obávat spíše v anonymních houfech čtyřiceti mužů, kteří aniž přemýšlejí o věci, aniž nesou odpovědnost, poslouchají rozkazy jediného velitele.“

„Ale velitel setniny je absolvent důstojnického kurzu. Co když velitel hlídky, nevycvičený, udělá chybu?“

„Chyby jsou výslovně povoleny.“

„Co to tu říkáte?“

„I generálové dělají chyby, tedy i velitel hlídky smí příležitostně udělat chybu. Ano, říkám každému veliteli hlídky, rozhodujte se na vlastní odpovědnost a nemějte strach udělat chybu.“

Uvedený rozhovor je trochu zkrácený, celý si jej můžeš přečíst v knize Vlk, jenž nikdy nespí, což byla jedna z přezdívek Baden-Powella.

Pionýrská družina samozřejmě neplní bojové úkoly, má jiné cíle. Jinak lze ale princip převzít prakticky beze změny. Baden-Powell malé skupiny využil při výcviku setniny – cca 40 mužů. Zjistil, že společný výcvik je neefektivní, daleko lépe probíhá v menších skupinkách o 6-8 mužích, které vede jeden z nich. Základem družinového systému jsou tedy malé skupiny, kde se členové dobře znají, mohou se na sebe spolehnout.

„Nemůžeme samozřejmě garantovat, že stejnou zkušenost bude mít při využití družinového systému každý. Víme ale jistě, že děti se nenaučí odpovědnosti a samostatnosti bez naší důvěry.“

Hned na začátku popisu systému se mluví o odpovědnosti a vzájemné výchově. Stejně to funguje i u družin. V malé skupině je každý člen důležitý, získává odpovědnost za celek. Je potřeba, aby družina držela pohromadě a její členové co nejlépe spolupracovali, proto při tvorbě družin respektujeme přátelské vazby mezi dětmi a přihlížíme k jejich přání. Snadno se stane, že tímto způsobem vzniknou nevyrovnané družiny. Ale to by nám nemělo vadit, netvoříme skupinky pro soupeření, ale skupinky, které budou efektivně spolupracovat. Silnější družinka pak může třeba postavit táborovou bránu, tvořivější zase vyrobit dárky do tomboly na vánoční besídku s rodiči.

Baden-Powell zhmotnil vskutku revoluční myšlenky. Řadovým vojákům dal možnost podílet se na rozhodování a velením skupin pověřil vojáky, kteří neprošli žádnou důstojnickou školou. Tohle může být revoluční i u nás, i my se někdy zdráháme ponechat dětem možnost spolurozhodovat. Jenže právě to bychom se měli naučit, vždyť princip participace je jedním ze základních kamenů pionýrské výchovy. Stejně tak vedení družiny může zastat to nejlepší z dětí. Při hledání rádce družiny nemusíme přemýšlet, koho by si děti zvolily, můžeme je nechat přímo hlasovat. Zkušenost Baden-Powellova byla, že za projevenou důvěru se mužstvo odmění odpovědností. Nemůžeme samozřejmě garantovat, že stejnou zkušenost bude mít při využití družinového systému každý. Víme ale jistě, že děti se nenaučí odpovědnosti a samostatnosti bez naší důvěry.

Pionýrská družina je vlastně taková parta dětí. Občas budou dělat trochu vylomeniny, někdy budou mít ztřeštěné nápady, ale věřím, že nás dospěláky nakonec mile překvapí. Sám jsem to zažil mnohokrát a ty jistě také. Nyní je sice naše činnost trochu omezena, ale určitě si vzpomeneš z předchozí doby (třeba i z tábora) na nějaké okamžiky, kdy tě děti překvapily. Samy něco vymyslely, zorganizovaly, udělaly. Napiš nám o tom.

Láďa Ráma Šimek