V zářijovém čísle jsem psal o plánované expedici, na níž si všechno zařizují děti – vymýšlejí obsah, plánují, realizují. My vedoucí jsme jen jako doprovod a člověk „co kdyby…“
Letos byl plán jasný. Pojedeme k Máchovu jezeru a každý den si vyzkoušíme zajímavou věc nebo vyrazíme na výlet. A jak to tedy dopadlo? Měl jsem s sebou dvě knížky, obě jsem přečetl a ještě bych jednu zvládl. Tak moc to bylo pro mě jako vedoucího náročné. Chci tím říct, že všechno šlapalo jako po drátkách. Doprava, kupování lístků, nákup jídla, vaření – na nic z toho jsem nebyl potřeba. Velmi kladně hodnotím, že na rozdíl od loňska byla jídla hotová v běžnějších časech (loni se stalo, že jsme večeřeli i kolem půlnoci).
Nakupování a příprava jídla zabraly hodně času a počasí úplně nepřálo. Z naplánovaných výletů se nakonec konal jen výlet na wakeboardy do České Lípy. Do lanového parku jsme nejeli kvůli dešti, na Bezděz zase pro lenost účastníků a výjimečné sluníčko (no co, je to v jejich režii, místo toho jsme se šli koupat).
Musím spokojeně říci, že všechno děti zvládly na výbornou. Včetně návratu včas a sledování financí, což se loni zas tak nepovedlo. Příští rok o prázdninách pojedeme na Mezinárodní Common Ground, ale v dalších letech určitě expedici zachováme jako stěžejní výchovný prostředek.
Ráďa, 68. PS Lvíčata
