Pražský cykloturistický oddíl UFO je jedním z mnoha, které i v dnešní obtížné době zachovaly schůzky. Běžně pořádá od jara do podzimu schůzky na kolech, v zimě chodí do klubovny nebo tělocvičny. Ptáte se, jak takový sportovně založený oddíl může fungovat prostřednictvím obrazovek? Naše otázky zodpověděla jeho vedoucí Mája Šafaříková.
Jak dlouho jste se rozmýšleli, jestli spustit on-line schůzky?
Asi měsíc. Zavřeli činnost a my byli dost vyjukaní – nemohli jsme odjet na plánovanou výpravu a nevěděli, zda vůbec bude cyklokros, také tábor byl v ohrožení. Báli jsme se o existenci, ale vůbec nás nenapadlo, že to můžeme rozjet on-line. Navíc jsme cykloturistický oddíl, tak co bychom dělali v on-linu, ne? Nakonec ale přišel nápad a začali jsme se scházet každou středu v čas naší schůzky…
Proč jste se rozhodli do toho jít?
Báli jsme se, že přijdeme o kontakt s dětmi. Každý týden se s nimi scházíte, jezdíte každý měsíc na výpravu a najednou nic? To nešlo. Začalo nám to chybět.
Jak na schůzky reagovaly děti?
Děti byly nadšené, rodiče měli radost a my byli spokojení. Nejdřív se scházeli jen moji Starší, pak se k tomu odhodlali i Mladší a někteří Nejmladší (první a druhá třída) se začali scházet až ve druhé vlně. Ne všichni ale chtějí trávit čas u obrazovek i takhle odpoledne, takže jim připravujeme nějaké distanční aktivity, abychom si kontakt udrželi, ale zároveň je nedrželi u počítačů.
Změnil se jejich přístup za ten rok, co je takto pořádáte?
Změnil, ale hlavně proto, že se změnil i náš přístup. V první vlně jsme hráli on-line hry, tu a tam si něco zajímavého řekli, ale nebylo to nic extra – opravdu nám šlo hlavně o ten kontakt. Na druhou vlnu jsme se připravili předem – řekli jsme si, co od toho chceme a co budeme chtít dělat atd. Výsledkem bylo, že schůzky měly různé programy, děti si mohly vybrat z tzv. kreativní, zajímavostní, hravé či povídací schůzky. Rodičům šel vždy mail o tom, co se na nich bude dít, a děti si vybraly, kde chtějí své dvě hodinky ve středu odpoledne strávit. Byla to výhra na všechny strany – rodiče věděli, co se bude dít, děti si vybraly program, který chtěly, a my vedoucí jsme vedli programy, které jsme si sami vymysleli.
Ve třetí vlně docházely vedoucím síly, takže na pomoc přispěchali naši Starší, kteří teď mají v tandemových dvojičkách schůzky na starosti (každou středu jedna dvojice) a funguje to skvěle. Máme každé pondělí poradu o programu na středu, kde si je poslechneme a případně pomůžeme, když jim něco není jasné.
Kolik dětí se pravidelně připojuje?
Pravidelně se připojuje kolem desíti dětí. Máme i odpadlíky, ale méně, než jsme čekali. Dokonce máme holčičku, která se k nám připojila na první (ještě offline) schůzce v září, jela s námi na poslední povolenou výpravu a od té doby je na každé schůzce. Máme radost z toho, jak rodiče komunikují, jak nás podporují, a když se rozhodli, že děti radši pošlou ven než za námi do on-linu, dali nám to vědět milým způsobem. Distančních aktivit se zúčastňuje většina.
Jak schůzka probíhá?
Oficiální start je v 16.30, takže tak ve tři čtvrtě můžeme začít. Představíme si program, a když je víc aktivit, rozdělíme se do jednotlivých skupinek (scházíme se v prostředí Discord, který toto umožňuje) a jedeme. Často, když program skončí, hrajeme nějakou hru. Na Gartic.io jsem vytvořila téma našeho tábora a oddílu, takže se k tomu často vracíme. Hrajeme také Země-město nebo Krycí jména, v první vlně jsme hráli i Městečko Palermo, a to byla teprve sranda. Na konci si povídáme, řekneme si o novinkách a rozešleme si dotazník Jak se mi líbilo na schůzce, jehož součástí je i otázka, co bychom třeba mohli dělat – občas jsou tam i podnětné věci.
Máte i nějaké bodování?
Bodování si udržela jen skupinka Mladší. Starším jsme to moc nestihli rozjet a Nejmladší se moc nepřipojují – teď pro ně ale chystáme seznam úkolů a výzviček, které si mohou odškrtávat a získávat za ně body.
Které činnosti se vám nejlépe osvědčily?
Nejvíce se nám asi osvědčilo tvoření a pečení, to děti hodně baví, pak také hry anebo zajímavostní věci. Vlastně se nám osvědčilo téměř všechno, kromě práce s Jamboardem, kde děti nepochopily, že ničit něco, co tam napíše někdo jiný, není úplně fér. A jeden z největších úspěchů mělo tvoření vysněné klubovny.
Máš radu pro někoho, kdo uvažuje o tom, že by on-line schůzky zkusil?
Nebojte se toho. Není co ztratit – buď se to nezdaří, nebo to půjde, ale i kdyby se připojilo jedno dítě, má to smysl.
Neměli jste někdy už chuť s tím praštit?
Těch chvil bylo… Občas člověku prostě dojdou síly. Máme svoji školu, práci a někdy se to sejde všechno dohromady. Občas prostě máte chuť zalézt do nory a tam zůstat, než to přejde. Ale vždycky jsme to nějak zvládli. Hodně nám pomohlo zjištění (a vzájemné ubezpečování se), že když se něco nepovede, tak se to prostě nepovede. Když něco nebude, tak to prostě nebude a nic jiného se nestane. Také se inspirujeme jinými oddíly, povídáme si s jinými vedoucími. Když máte s kým sdílet nejen to dobré, ale i to špatné, ubere to polovinu starostí.
A je něco, co vám tahle doba dala?
Korona nám dost pomohla v některých věcech. Zlepšila se nám komunikace – mezi vedoucími, s rodiči i navenek. Začali jsme více vnímat své okolí (oddíly, vedoucí…). Máme pravidelné porady a naučili jsme se dost věcí. Dalo nám to hodně, ale už se neskutečně těšíme, až se budeme moci opřít do šlapek a odjet někam za obzor.
Ptala se Mirka