Životaschopný oddíl – to je to, co chceme

Jak už nejen z Mozaiky víte, 14. listopadu se mohli dopoledne on-line sejít ti, kteří chtěli svými názory, náměty a zkušenostmi přispět do diskuzní Pionýrské neděle. Jedna z pracovních sekcí se věnovala tématu Životaschopný oddíl.

„Pokusili jsme se společně popsat, co charakterizuje životaschopný oddíl. A musím říct, že na některých bodech jsme se shodli hned, jinde je vidět rozdíl mezi velkým městem a malou obcí. Na to bychom neměli při naší další práci zapomínat,“ říká Vlaďka Brandová, jedna z moderátorek sekce.

Odchod oddíláků dopionýrského důchodu v 23 letech?

Například Radovan z 68. PS Lvíčata řekl, že podle něj není životaschopným oddílem ten, který není schopen obměňovat své vedoucí a dokončit proces, kdy se z dětí stávají noví oddíloví vedoucí. Dále jako důležité vnímá i postup vedoucích z oddílu do orgánů v krajské organizaci nebo na republikové úrovni, kde mohou rozvíjet své schopnosti.

Myšlenka umění včas odejít a nechat mladé, aby vedli oddíl, se líbí i Pimpě z PS Údolí Slunce Hamry nad Sázavou. A i když nemá ráda „tvrdá data“, myslí si, že životaschopný oddíl by si měl zachovávat přiměřené věkové rozložení členů, protože to znamená, že oddíl žije a obnovuje se. „Měl by mít zdravý poměr mezi dospělými a dětmi už jenom proto, že jsme dětská organizace,“ říká. Je však nutné rozlišovat mezi oddílem a pionýrskou skupinou, na které mohou být  i oddíly rodičů s dětmi, odrostlých instruktorů nebo dospěláků – tam už ten poměr dětí a dospělých vypadá samozřejmě jinak.

Renča z PS Tuláci pak doplnila, že každý, kdo nám na táboře přinese podsadu nebo něco přiveze na základnu, nemusí být zaregistrovaný a členem oddílu, protože mu to jako osobě nic nepřináší. Je to prostě kamarád, který s naším oddílem sympatizuje.

Většina účastníků se shodla na tom, že důležité pro funkční oddíly je mít i své vlastní rituály a tradice, které si členové se svým oddílem spojují – je to jejich a jedinečné. Nemusí to být jen oddílové sliby, ale mohou to být i tradiční akce nebo aktivity nebo třeba jen každoroční vánoční svařený džus.

Dá se životaschopnost oddílu měřit?

Oddílový vedoucí by měl vědět, jak na tom jeho oddíl je, a v případě potíží by si měl umět říct na skupině nebo na KOP o pomoc. Těžko se ale pomáhá tomu, kdo o to nestojí. Jsou nějaké nástroje, které umožní poznat, že něco není v pořádku? Příležitostí by mohl být sebehodnotící nástroj HOPIK, který slouží pro kontrolu kvality na jednotlivých úrovních spolku.

Při diskuzi účastníci několikrát narazili i na potřebu dalšího neformálního vzdělávání oddílových vedoucích a instruktorů, na význam potkávání se a sdílení zkušeností, možnost diskutovat o svých problémech, ale i možnost předat svou dobrou zkušenost dál.

Vedoucí životaschopného oddílu je schopen udělat skvělou schůzku jen s papírem a tužkou.

Po skončení on-line setkání Vlaďka řekla, že byla přes počáteční obavy mile překvapena přístupem všech účastníků a z průběhu diskuze. „Máme v plánu rozeslat dotazník přímo oddílovým vedoucím, protože od oddílových vedoucích, kteří pracují s dětmi, dostaneme ty nejpřesnější odpovědi. Dotazník bude k dispozici na oblastních poradách a budeme opravdu rádi, pokud nám na otázky odpovíte, abychom se mohli pořádně připravit na zářijové jednání,“ upozornila na závěr.

Jak již bylo řečeno, oddíloví vedoucí by měli umět včas předat kormidlo a dát šanci mladším. To totiž může mladší oddílové vedoucí a instruktory motivovat v další práci, ale i na vlastním rozvoji. A o motivaci a odměňování si budeme povídat v příštím vydání Mozaiky.

Anička Nováková, Darina Zdráhalová

Co charakterizuje životaschopný oddíl

•   Členové přibývají a jsou zastoupeni napříč věkovým spektrem.

•   Oddíl má rituály, které považuje za své – i kdyby to byla jen tradiční písnička, gesta… Je to něco, co patří oddílu a dává to vědomí, že jeho členové patří k sobě.

•   O oddílu se ví, není to utajená, neznámá skupina… Dává o sobě vědět dle místních možností (vývěsky, články v místním tisku, účast na akcích města či obce s tím, že se tam prezentuje oddíl či pionýrská skupina). Vedoucí i dětí mluví o tom, že jsou z oddílu, ze skupiny, z Pionýra.

•   Oddíl pořádá aktivity otevřené veřejnosti, aktivity pro rodiče oddílových dětí, pro kamarády a spolužáky dětí…

•   Oddíl udržuje kontakty se členy, kteří jsou i trochu mimo dění – bývalí členové, aktuálně studující mimo „oddílové bydliště“ a další.

•   Oddíl dovede pracovat i s málem (pomůcek, prostředků) – funkčnost oddílu tedy není „přímo úměrná“ majetku.

Chybí vám tu něco? Nebo naopak přebývá? Dejte nám o tom vědět na anna.novakova@pionyr.cz. Každý názor je pro nás důležitý.