Na samém konci revolučního roku 1989 jsme přemýšleli, co udělat, aby naše pionýrské oddíly ve víru doby obstály. Z toho kvasu vystupuje jako pevný pilíř postava Jindry Kačera, později nazývaného díky svému obchůdku s pionýrskými materiály, metodikami a pomůckami také Mravenec.
Jindra byl pro brněnský Pionýr nenahraditelný nejen jako pamětník Pionýra z období let 1968-70, ale i svými osobními vztahy s většinou tehdejších činovníků obnovovaného Junáka v Brně a kraji. Pamatoval i to, co se při slučování organizací v roce 1970 dělo. Pomáhal také svým realismem, s nímž přistupoval k dohodám s ostatními organizacemi dětí a mládeže v Brně, a nenápadným, ale pevným optimismem či vírou v budoucnost samostatného porevolučního Pionýra.
On byl tím mužem, který přišel s myšlenkou znovuobnovení pionýrských tábornických oddílů z šedesátých let. On přinášel do naší oddílové práce tradice a rituály. On věděl a prosazoval, že chceme-li v konkurenci obstát, musíme spolupracovat. A to jak uvnitř PTO a Pionýra, tak navenek. Ač nikdy nestál v čele PTO, byl největším hybatelem dění dovnitř i ven hnutí. Stál u zrodu většiny dodnes fungujících aktivit Sdružení PTO a byl opravdovým nositelem myšlenky přátelství rozrůzněných.
Jindra byl také dlouhá léta ceněným členem výkonných orgánů Pionýra v Brně a působil několik funkčních období i na republikové úrovni, v České radě Pionýra a Výkonném výboru, kam opět vnášel svůj nezaměnitelný způsob komunikace, realizmus a nadhled.
Jindřich Kačer nás v prvních dnech letošního roku opustil. Bude nám chybět jako kamarád, rádce, oponent, člověk. Ale fůra jeho nápadů a myšlenek žije v nás. Odešel tedy vlastně velmi bohatý člověk. Nejen v Brně máme proč na něj s úctou vzpomínat…
Za všechny, kdo Jindru znali
Mikin, George, Milan
Pionýr Brno