Děti a rodiče. Rodiče a děti. Ačkoli je Pionýr spolek pracující s dětmi, neměli bychom rodiče opomíjet. Spolupráce s nimi nám může pomoci nejen ve vztahu k jejich potomkům, ale také v naší práci. Jak lze s rodiči pracovat? Způsobů je mnoho a my dnes přinášíme rozhovory a tipy z některých pionýrských skupin. Tak co, vyzkoušíte to i vy?
Jak dlouho děláte akce pro rodiče a jak probíhají?
Ivanka Mochurová (PS Jitřenka Kdyně): Pořádáme víkend pro rodiče s dětmi, kdy chceme, aby jely zejména rodiny s dětmi, které u nás samo ještě nebylo. Chceme, aby se kouklo, kde akce máme a nebálo se příště jet samo bez rodičů. Na tomto víkendu máme klasický táborový program, do kterého se zapojují rodiče i děti – normálně je rozdělíme do oddílů a jedou jako na táboře: rozcvičky, soutěže a hry, noční hra, polední klid… Bývá to super akce, vždy plná. Další akcí, kterou děláme, je brigáda. Máme ji jednou za rok, rodiče i prarodiče nám jezdí pomáhat uklízet základnu v Zelené Lhotě před tábory. Myjeme všech 30 velkých oken a nespočet dveří a další srandy okolo, večer se posedí, pokecá, utužíme vztahy s rodiči.
Vašek Horník (PS Nepomuk): Skoro 25 let pořádáme týdenní tábor pro rodiče s dětmi. Každá rodina má většinou jednu chatku. Program je naplánovaný jen lehce. Účastní se děti od jednoho roku do sedmi let, tak je to takové náročnější. Pravidelné je akorát stravování. (smích)
Jak vám tyhle akce pomáhají ve vztahu s rodiči?
Ivanka: Akce nám ve vztahu s rodiči pomáhají hodně, protože si nejprve na akci začneme všichni tykat. To už je samo o sobě super a posezení u skleničky s vínem pomůže zjistit o sobě více, vyjasnit lecjaké otázky. Už se nám několikrát povedlo získat materiál na akce přes rodiče a věřím, že i díky těmto akcím.
Vašek: Nemyslím si, že to nějak zásadně ovlivňuje vztahy se skupinou. Většinou jsou to rodiče kamarádi nebo vedoucí z ostatních běhů, takže pořád kamarádi ze skupiny.
Co byste poradili oddílům nebo skupinám, které tohle zatím nedělají a chtěly by začít?
Ivanka: Není potřeba se bát. Potkali jsme za tu dobu jen jedny rodiče, kteří jeli jednou a pak už ne, protože je to jiný styl zábavy. Ale také máme od té doby plno rodičů, kteří rádi jedou pomoci, rodičů, kteří se ptají, kdy zase něco vymyslíme…
Vašek: Nic moc mě nenapadá. Ale je to takový nábor, dobrá příprava na velké tábory – jak pro děti, tak někdy i pro rodiče. Z tohoto tábora neprofitujeme a snažíme se, aby byl za co nejmenší peníze, aby to rodinu extra nezatížilo.
Eliška Elis Ondráčková, 32. PS Galaxie, 32. PTO Severka
Jak spolupracujete s rodiči?
Velmi úzce, na spolupráci si hodně zakládáme. Tykáme si s nimi, což nám nabízejí oni, ale také zjišťujeme, co umí, s čím nám můžou pomoct. A využíváme je i pro získávání materiálu – například nekupujeme papíry, ale napíšeme rodičům. Nemáme také problém oslovit rodiče, když jedeme na akci, potřebujeme tam něco dovézt, ale už nemáme člověka s autem.
Jaké akce pro rodiče pořádáte?
Jde o víkendové akce, kam jede rodič s dítětem. Chceme jim ukázat svou činnost. Byli jsme na vodě a také na kolech, všichni spíme ve stanech, večer hrajeme u ohně na kytary, nachystáme jim program, ale rodiče se o děti starají sami. Většinou nás jede kolem padesáti až šedesáti – zpravidla kolem deseti až patnácti rodin. Většinou jezdí oba rodiče, i když se už stalo i to, že jel jen tatínek, protože maminka na kole nejezdí, nebo třeba má doma ještě mladšího potomka.
Jak to bylo během covidu a co plánujete pro letošní školní rok?
Kola jsme museli dlouho odsouvat, protože jsme pak vždycky raději jeli na akci jen s dětmi, než na akci s rodiči. Ale během covidu jsme chystali aktivity i pro rodiče – různé stezky apod. Letos chceme jet během pololetních prázdnin na hory.
V čem vidíš největší přínos takové spolupráce?
To, že se navzájem poznáme. Oni nás poznají blíž, zjistí, jak fungujeme, ale na druhou stranu i my zjistíme, co rodiče umí a v čem nám mohou pomoct. Tykání, k němuž zpravidla dospějeme, mi přijde takové uvolněné, vytváří pohodovou atmosféru.
Co bys poradila skupinám, které podobné aktivity zatím nepořádaly, ale chystají se začít?
Začínali jsme jednodenní aktivity, ideálně výlet s různými úkoly, při nichž rodiče spolupracují s dětmi i s námi. Je to nenásilné a během samotné chůze je čas si s rodiči popovídat. Je dobré připravit krátkou a delší variantu.
Vlaďka Aviča Brandová, PS Tuláci Klatovy
Pořádali jste akci nazvanou Pionýrská cukrárna. Co si pod tím máme představit?
Měli jsme akci pro děti, kdy jsme společně pekli různé zákusky a odpoledne přišli rodiče navštívit naši pionýrskou cukrárnu. Rodiče byli oblečeni společensky, děti je obsluhovaly a byla to taková společenská událost. Moc se nám to líbilo, takže to chceme zopakovat. Cukrárna bude tentokrát zaměřená na prvorepublikové laskominy – věnečky, kremrole, rolády a štrúdl. Odpoledne zase přijdou rodiče a děti se o ně postarají.
V čem vám to pomáhá?
Pro rodiče je to zase něco úplně jiného. Není to jako přijít třeba na koncert, když dítě hraje na flétnu. A děti to baví a vyzkouší si něco nového. Vaření je baví obecně a tady si zkusí i obsluhu.
Koho to baví víc? Vedoucí, děti nebo rodiče?
To je těžké říct. Pro nás vedoucí je to velký mazec všechno zařídit, děti ohromně baví vaření a pečení a myslím, že pak mají radost, když ten svůj výrobek pak rodičům ukážou a vidí bezprostřední reakci, že jim to chutná.
Blaženka Jiříčková, PS Plši
Jak vypadá vaše spolupráce s rodiči?
Když jsme měli letos v létě příměstský tábor, pozvali jsme rodiče na poslední den, hledání pokladu i vyhodnocení celotáborové detektivní hry Sherlock Holmes. Hráli jsme s rodiči různé soutěže, ale hlavní aktivitou byl kin-ball. Rodiče hráli proti dětem, byli překvapivě útoční a opravdu hodně je to bavilo. Pak jsem pozvala jednoho tatínka, který umí mluvit pozpátku a rodiče soutěžili proti dětem v překladu toho, co říkal. Původně jsme chtěli grilovat, ale nakonec kvůli horku na to ani nedošlo.
Máš pocit, že ti tahle akce pomohla ve vztahu k rodičům?
Bylo to super. Na konci týdenního tábora si děti přebírali, děkovali nám a z toho posledního dne byli sami nadšení.
Jiří Žďára, 6. PS Kolín
Jak pracujete s rodiči?
Máme s nimi dobrý vztah, takže děláme různé akce. Letos jsme poprvé jeli s dětmi a jejich rodiči na jarní prázdniny. To bylo poprvé, ale jinak jezdíme pravidelně v lednu na víkend na Espero. Utužujeme vztahy s rodiči, ti se starají o děti a večer pak posedíme.
Jak to pomáhá ve skupině?
Je to výborné, protože když potom stavíme tábor, přijedou ochotně pomoct prakticky všichni rodiče.
Ptala se Mirka
