PS Safír Kdyně a pražská PS Beta. Dvě pionýrské skupiny, které už desítky let pořádají vodácké tábory. Jedni jezdí na pramicích, druzí na kánoích, ale všichni se shodnou, že putovní vodácký tábor nabízí netradiční dobrodružství. Pavla Hrubá (PS Safír) a Tonda Unger (PS Beta) popisují, čím jim vodáctví obohacuje život a také radí skupinám, které by tuto činnost chtěly zařadit do své nabídky aktivit.
Jak jste se k vodáctví dostali?
Pavla: Většina z našich vedoucích jezdila už jako děti na vodácký tábor nebo na vodu s rodiči. Pořádání vodáckých táborů sahá až k úplným začátkům Safíru. První tábor se pod záštitou Pionýra uskutečnil v roce 1973 a od té doby se každým rokem vyráží s loděmi na řeku.
Tonda: Sám jsem se jako dítě s pionýry zúčastnil vodáckého tábora několikrát. Když jsem nastoupil jako vedoucí pionýrské skupiny, tehdy na 116. PS Praha 10, uspořádal jsem v roce 1976 poprvé vodácký tábor. Od té doby tyto tábory organizuji, byť již dnes pod jinou skupinou.
Jezdíte stále stejnou řeku, nebo je střídáte?
Pavla: Nejčastěji je to asi Otava, ale jezdíme i na Ohři, Berounku, Lužnici a v minulosti také na Vltavu. V posledních letech ji ale vynecháváme kvůli vysokým cenám a velkému počtu opilých nevodáků.
Tonda: Jezdíme každý rok jinou řeku. Pravidelně v pětiletých cyklech jezdíme Vltavu, Otavu, Lužnici, Sázavu a Berounku. Ovlivňuje to i stav vody v řece, pak můžeme řeku změnit. Jezdíme na pramicích, takže potřebujeme mít více vody.
Jaký mají tábory průběh?
Pavla: Na jedenáctidenním táboře střídáme herní dny s jízdou na vodě, takže stihneme dvě stěhování na nová tábořiště a dva vodácké výlety.
Tonda: Tábor je 14 denní – vždy dva dny plujeme a třetí den je odpočinkový. Trasy jsou přiměřené stavu vody a podmínkám, průměrně asi 12 km denně. Vše vezeme na lodích – stany, nádobí, potraviny, dřevo, zkrátka vše. A jezdíme za každého počasí. Na táboře vždy plníme motivační hru 7 námořnických uzlů, v níž děti plní podmínky vodáctví a získávají hodnosti. Každým rokem musí dítě ale obhájit zkušenosti a hodnost z minulého roku, aby mohlo plnit další. Je to tedy dlouhodobá hra. Označení úkolů a hodností jim na nástupech lepíme na pádla.
Kolik jezdí dětí a jak je to s loděmi? Máte vlastní nebo si je půjčujete?
Pavla: Na tábor nebereme víc než 36 dětí. Hezky se nám takový počet dělí do vyrovnaných skupin, dokážeme dobře zajistit jejich bezpečnost a stačí nám vybavení. To se snažíme každý rok dokupovat, takže aktuálně máme dostatek vlastních lodí, pádel, vest, stanů a nově i pojízdnou kuchyni. Náš konvoj 24 lodí je na řece celkem rarita. Čekáme na sebe, v problematickém úseku dodržujeme rozestupy a před jezem vždy zastavíme, aby si ho každý mohl prohlédnout.
Tonda: Na tábor jezdí kolem 30-35 dětí, tedy 6-7 pramic po pěti dětech a vedoucí. Lodě máme vlastní, dnes už jsou staré přes 30 let. Laminátové lodě každý rok opravujeme, ale ještě jezdí.
Jak řešíte bezpečnost dětí? Helmy, vesty apod.?
Pavla: Před každým táborem pořádáme malou seznamovačku na naší loděnici u Novodvorského rybníka, kde probíhá první základní výcvik malých vodáků. Na ten navazuje táborový výcvik na řece, podle kterého skládáme schopné posádky lodí. Na tábor s námi jezdí také dva zkušení vodní záchranáři. Helmy nemáme, ale na vesty jsme přísní a děti je musí nosit i při koupání.
Tonda: Veškeré vodácké vybavení máme vlastní. Děti dostanou stany, pádla, lodní pytle, vesty. Jediné, co nemáme, jsou helmy. Jezdíme tedy bez nich a dbáme na opatrnost.
Jezdí s vámi i děti bez zkušeností?
Pavla: Minimálně. Většina dětí je stejná, volná místa obsazujeme dětmi z našich oddílů a jen zřídka se stane, že na tábor vezmeme někoho cizího. Rodiče si náš tábor většinou vyhledají na internetu a pak s námi jedou děti z Chebu, Plzně nebo třeba i z Vysočiny. Nebývají to ale úplní nováčci a na vodu většinou jezdí alespoň s rodiči.
Tonda: Ano, jezdí vždy přibude několik sourozenců a kamarádů, ale problém to není. Posádky sestavujeme tak, že na lodi jsou zkušenější děti a začátečníci.
V průběhu roku organizujeme i vodácké soustředění a opravy lodí. Zde mohou děti vidět, jak se vše děje. Pouštíme i filmy z vodáckého tábora rodičům a dětem, kde vidí, jak spíme, vaříme, nakládáme, plujeme, sjíždíme jezy a podobně.
Je nutné mít pro pořádání kurz vodáckého instruktora?
Pavla: Kurz instruktora vodní turistiky není nutný, ale určitě je přínosný. V letošním roce tedy plánujeme proškolení našich instruktorů a mladých vedoucích z oddílu 15+, ale jedná se o poměrně nákladnou záležitost.
Co vás na vodáctví baví? Proč byste tento sport doporučili jiným?
Pavla: Je to naše srdeční záležitost. Vodáctví je kombinace sportování, relaxace a pobytu v krásné přírodě. Není nic hezčího než si po náročném dni stráveném na vodě sednout k táboráku, opéct si buřty a zahrát na kytary. Děti si na takovém táboře potrénují nejen vodácké dovednosti, ale také stavění stanu, rozdělávání ohně a týmovou spolupráci.
Tonda: Vodácký tábor je zcela odlišný od stálého. Každý den vše zabalit a jede se dál. Vše vybalit, postavit a tak stále dokola. Naučí se něco z vodáckých zkušeností, táboření, poznají různá místa, památky. Na táborech bývá výborný vztah malých dětí k velkých a obráceně – na lodích i v táboře si pomáhají. Posádky mají každodenní služby na vaření, nákupy, stavbu ohniště a kuchyně, obstarání dřeva z lesa, na dřevo v táboře. Úkoly plní i ty nejmenší děti. Ve volných dnech probíhají soutěže, kvízy, výlety apod.
Vodáctví je sezonní sport. Dají se jeho prvky využít i na schůzkách během roku?
Pavla: Určitě. Díky naší loděnici a vlastnímu vybavení můžou děti z našich oddílů na vodu po celý rok a mohou v obytné části loděnice i přenocovat. V blízkosti Kdyně bohužel není žádná řeka, ale i klidná hladina rybníka může dětem dobře posloužit k trénovaní, závodům a dalším hrám na vodě.
Tonda: V průběhu roku na schůzkách a akcích občas promítneme filmy z vody, scházíme se na brigádách v loděnici na opravách lodí, pořádáme víkendové vodácké soustředění. Vesty a pádla opravujeme v průběhu roku v klubovně. Jednou nebo dvakrát do roka organizujeme sjíždění řeky na raftech pro rodiče s dětmi.
Co byste poradili oddílům, které by vodáctví chtěly zařadit do běžné činnosti?
Pavla: Určitě se vody nebojte, ale je třeba si udržet zdravý respekt a dodržovat zásady bezpečnosti. Dobře sedící zapnutá vesta je základ, na který si děti snadno zvyknou a vám to ušetří starosti. I v tomhle je ale třeba jít dětem příkladem. Na vodu doporučujeme větší počet zkušených vedoucích, a naopak menší počet dětí, aby se vše dalo uhlídat. Dobré je mít také předem rozdělené funkce, aby každý vedoucí věděl, co má dělat.
Tonda: Voda je nádherný sport. Doporučuji to, ale je třeba o vodáctví něco málo vědět anebo s sebou mít někoho, kdo se vyzná. Rádi zájemcům poradíme, pomůžeme jim a půjčíme i vybavení.
Ptala se Mirka
Ondřej Wessely – PS Chomutov
Vodní turistiku zařazujeme dnes už pravidelně, domácí řekou je pro nás Ohře. Z programu PROČ jsme pořídili deset kvalitních plovacích vest a deset helem, lodě si půjčujeme. S dětmi na vhodných místech nacvičujeme i záchranu z proudu pomocí vyprošťovacích pomůcek a sebezáchranu z proudu. V létě pořádáme týdenní splouvání Ohře a v průběhu roku i další jednodenní akce. Loni jsme pro účastníky týdenního splouvání zařadili křest na vodáka, z toho měly děti velkou radost.
Asi největším zážitkem pro děti bývá nácvik záchrany z proudu, nebo prosté sjíždění cvičné peřeje v plovací vestě. Během plavby také učíme děti správně ovládat loď, na kormidle se tedy střídají méně zkušení vodáci. Večer u ohně pak často probírají zážitky ze dne a vděčné téma je, když se někdo cvakne. Díky společné jízdě se ale také podporují a radostí a tématem k rozhovoru je i úspěšné splutí náročnějších úseků.
Stanislav Krysa Pikula – 48. PTO Stezka, PS Expedice
Máme v oddíle několik zkušených vodáků, ale na vodu s dětmi jsme se rozhoupali až v roce 2017 poté, co dva vedoucí absolvovali kurz instruktora vodní turistiky. Jezdíme na víkend, a protože jsme z Brna, jezdíme střídavě na Dyji a Moravu. Akci děláme otevřenou i pro rodiče, u večerního ohně i na řece je dost prostoru se více seznámit. Poslední dva roky to byla jedna z mála vícedenních akcí, která díky tomu, že jsme celou dobu venku a spíme ve stanu, splňovala platná pandemická opatření. Starší děti zvládají být i na kormidle a je vidět, že jsou hrdí, když se jim daří vše uřídit. Mladší si zase užijí celodenní přítomnost vody, od které je normálně většina lidí odhání, aby do ní nespadli.