Na start se připraví Sváťa a Pavlína, chytněte se za ruce. Á tři, dva, jedna, start. Sotva vbíhají do první zatáčky, ozývá se: Au, Sváťo, neblbni, drtíš mi ruku…. Jéé, promiň, já nechtěl.
To je celý náš Sváťa, už zase, říká si zdravotnice, když kontroluje Pavlínino zápěstí, Sváťa ji tak táhl, až má pořádnou modřinu, naštěstí to není nic vážného.
Ale nebylo to tak pořád. Sváťa byl vždycky takový drobek, malý, hubený klučík, který by neublížil ani mouše, vídali jsme ho jednou za rok na táboře a léta zpátky byl takový. Po loňském táboře ale – nejen proto, že si z něj kluci sem tam dělali srandu (i když v rozumné míře), kvůli jeho síle, respektive jejímu nedostatku – začal chodit na taekwondo.
O rok později na táboře už mu bylo 14 a nejen, že vyrostl o dobrých 15–20 centimetrů (jak už to tak u kluků v pubertě bývá) a „zmužněl“, navíc díky aktivnímu sportu velmi zesílil. Zprvu jsme tomu nepřikládali žádnou důležitost, proč taky. Jaké ale bylo naše překvapení, když druhý den tábora vyhrál turnaj v přetahování – jako nic.
Sváťa nabral sílu a rychle vyrostl, jenže se svou nabytou silou a vlastně ani postavou neuměl pořádně pracovat. Pavlínin případ byl tak už třetí v řadě, kdy jinému dítěti nechtíc „ublížil“. Vysvětlovali jsme mu, že se musí hlídat, že je většina dětí menších a slabších. Vše odkýval a šlo se dál. Navíc Pavlíně i ostatním se Sváťa dlouze omlouval, takže všem bylo jasné, že to rozhodně neudělal schválně. Ale přeci jen, teď už jsme si toho všimli všichni. A když fotbal skončil poraněnými žebry a návštěvou na pohotovosti, už bylo třeba radikálně zakročit, obzvlášť proto, že byl teprve třetí den a děti se Sváti začaly bát.
Sváťa se navíc úplně uzavřel, byl z toho tak nešťastný, že se do žádných kontaktních her nechtěl zapojovat. Jeho vedoucí Bětka si s ním dlouze povídala, připomínala, že to přece nebylo schválně. Že je potřeba myslet na to, že se kolem něj nevyskytují osmáci ze školy, ale i prckové z prvních tříd a že do takových přeci nemůže jít stejnou silou. Že by byla škoda, kdyby si s nimi nehrál, jenom se musí pořádně hlídat.
Možná, že právě tento rozhovor pomohl Sváťovi urovnat vše v hlavě, uvědomit si souvislosti. Hlavním motivem změny jeho chování ale byla lítost a snaha zapadnout. Nechtěl, aby se ho ostatní děti bály a už vůbec jim nechtěl ubližovat. Zkrátka, sváťa si začal dávat pozor 🙂 a situace se zlepšila. Ano, v zápalu boje to občas nedopadlo úplně dobře. Ale Sváťova sebereflexe fungovala.
Pořád jsme ho usměrňovali, připomínali, že musí dávat pozor, ale den ode dne to bylo lepší a lepší. Dokonce menším dětem ukazoval nějaké chvaty z teakwonda, čímž si prcky úplně omotal kolem prstu. Sváťa se stal velmi oblíbeným, daleko více než kdy před tím a děti se ho už rozhodně nebály.
Všechno dobře dopadlo, ano, pořád se občas naskytla situace, kdy bylo třeba zkontrolovat např. pohmožděné zápěstí, ale už minimálně a o rok později už vlastně vůbec.
Sváťa nebyl první a ani poslední. Za roky, co s dětmi pořádáme akce, bylo takových Sváťů hodně, ale nad žádným jsme nezlomili hůl a koneckonců to vždycky a bez větších problémů dobře dopadlo, někdy dříve a někdy později.
kolektiv autorů
Příčiny
- Příčina je zřejmá a u kluků běžná, rychle vyrostl, navíc nabral svalovou hmotu.
- U sportovních kroužků jsou obvykle děti děleny víceméně podle věku, neučí se tak dávat si pozor na mladší (menší) děti.
- Tlak na výkon je mnohdy spjat s bezohledností.
- Nárůst fyzické síly vedl i k posílení sebevědomí.
- Snaha vyrovnat svůj dřívější handicap v kolektivu. Dokázat, že se změnil.
- Mentální nevyspělost – nedokáže posoudit důsledky svého chování.
Co dělat
- Pomoct dítěti přizpůsobit se ostatním.
- Promlouvat s ním, hledat cestu.
- Rozpoznat zda se jedná o naschvál (agresivitu) nebo omyl.
- Pokud je problém v tom, že „se zapomíná“, myslet na opatrnost za něj, připomínat, kdy si musí dávat větší pozor.
- Netrestat radikálně, pokud se jedná o omyl, ale snažit se řešit smířlivou cestou.
- Vysvětlit rozdíl mezi životem kolektivu sportovně zaměřeného kroužku a pionýrského oddílu (rozdílná filozofie).
- Zapojovat ho mezi menší děti – do situací, ve kterých vynikne, jakou mají sílu a kdy například potřebují pomoct.