Dnešní díl našeho seriálu nás zavede do Brna-Žabovřesk, kde má klubovnu 11. PTO Iktómi. Má výhodu v tom, že je u lesoparku téměř na kraji Brna, takže jeden vchod do areálu je z ulice, ale druhá branka vede přímo do lesa. Zajímavostí jsou také dvě týpí. Stojí tu celoročně a nyní je většinou využívá lesní škola, jež je u pionýrů v nájmu. O klubovně i radostech a starostech s ní spojených povyprávěl vedoucí indiánsky zaměřeného oddílu Milan Šestka Vlahovič.
Jak máte velkou klubovnu?
Na velkém pozemku je několik objektů. Hlavní z nich je samotná klubovna složená z několika stavebních unimobuněk. Od toho se odvíjí i název klubovny a areálu – Buňky. Pak je tu ještě velká a malá garáž a nově postavená pergola. Garáž a kůlnu využívá spolek vojenské historie, s nímž se přátelíme. Pergolu a dvě týpí zase využívá převážně lesní školka, kterou jsme vzali do podnájmu a která se významným způsobem podílí na údržbě a zvelebování společných prostor. Pozemek patří Brnu, naše jsou stavby na něm. Rádi bychom jednou pozemek koupili, ale myslím, že je to téměř nemožné vzhledem ke stávajícím cenám a faktu, že areál je v dost lukrativní městské části.
Jak dlouho tu jste?
Klubovna je osídlena pionýry už od začátku 80. Let, tehdy si ji tu vybudovali v akci Z. Skupina má historii ještě delší – letos slavíme
67. rok od založení.
V čem vidíš výhody týpí oproti klasické budově?
Týpí se nedá moc srovnávat s běžnou budovou, ale bydlení v něm je skvělé! Umožňuje být v kontaktu s ohněm, i když prší, a je v něm teplo, i když je zima. Zpravidla se sedí v kruhu na zemi, takže jsou si všichni rovni. Většinu času na schůzkách trávíme venku. V zimě, nebo když je vážně špatné počasí, jsme v klubovně. Naše týpí celoročně využívá lesní školka, protože my si jich dost užijeme v létě na třítýdenním táboře a během roku při různých tábořeních.
Jak funguje sdílení prostoru s lesní školkou?
Myslím, že to bylo to nejlepší, co mohlo naši skupinu potkat. Školka využívá klubovnu v době, kdy tam není žádná oddílová činnost, takže se tam vlastně pořád něco děje. Navíc školka investuje hodně peněz i sil do obnovení stávajícího vybavení a pořizování nového.
Je to dokonalá ukázka tzv. win-win spolupráce.
Jak máte vymyšlenou a rozdělenou péči o klubovnu?
Bohužel dost mizerně. Družiny se trochu starají o klubovny, ve kterých mívají program. Ostatní práce kolem padnou buď na skupinářku Danku, nebo na mne, ale většinu provozních záležitostí zajišťuje školka. Ono to i dost vyplývá z toho, že například denně v klubovně vydávají obědy a potřebují tam udržet hygienické standardy.
Máte v plánu klubovnu nějak výrazně upravit, vylepšit či opravit?
Vzhledem ke stáří klubovny a materiálu, ze kterého je postavená, je potřeba nyní více investovat do oprav a rekonstrukcí. Nejvíc nás asi pálí zateplení, ale to je běh na hodně dlouhou trať, a kdo ví, jestli se to vůbec někdy podaří. Letos jsme dokončili výměnu oken, která se táhla přes dva roky. V dalších etapách nás čeká oprava podlah v jednotlivých místnostech. Jednou by se hodilo udělat něco zásadního se střechou a také by se nám líbily solární panely na výrobu elektřiny.
Ptala se Mirka
