Roztěkaná Radka

Míč je odpálen, běžec na první metě, ale hráči v poli už ho stíhají. Míč letí z první mety na druhou, dost času na to, aby jej hlídač na druhé metě chytil a běžce „vyautoval“. Jenže kde je hlídač mety? Radkoooo? Nikoliv poprvé ani naposledy. Běžec zastavuje na druhé metě a je v bezpečí. Kdes byla? Měli jsme ho! Já, nooo, viděl jsi toho běláska? Letěl přímo kolem mě, prohlížela jsem si jeho křídla a… Bože Radkooo! 🙁

Radce je 10 let. Kdo ji zná blíž, ví, že je to fakt chytrá holka, ale ve škole, stejně jako v našem oddíle má občas potíže svoji bystrou hlavu využít. Neudrží pozornost, je nesoustředěná, někdy dokonce nevnímá, když na ni někdo mluví… V očích ostatních dětí jednoduše „mimoň“… Při sportech má potíže orientovat se na hřišti, často „nepobírá“ pravidla. Ve škole ji hodně napomínají, dostává poznámky, zapomíná pomůcky, zkrátka rovnýma nohama zapadla do škatulky „problémový žák“. Na vině toho všeho jsou tři písmenka, která označují její diagnózu – ADD (tedy porucha pozornosti).

Maminka s Radkou vyzkoušela už spoustu zájmových kroužků. Radka se pro leccos snadno nadchne, ale bohužel ne nadlouho. Často navíc naráží na nepochopení ostatních. To je způsobeno například tím, že se nedokáže na jednu činnost plně soustředit po delší dobu. A když ji k tomu někdo nutí nebo jí to nejde, jedná dost nepřiměřeně, je vzteklá, hysterická, někdy až agresivní. V téhle fázi je pak skoro nemožné ji přesvědčit, aby práci dokončila.

Vzpomínám si, jak nejistě Radka působila, když k nám poprvé přišla. Ze zvyku už očekávala neúspěch a spíše výčitky než pochvalu. Chvíli trvalo, než jsme přišli na to, v čem vyniká, a mohli jsme se na to při práci s ní soustředit. Teď už víme, že má slušné znalosti o přírodě, je kreativní, rychle běhá. Taky jsme už přišli na to, že jí pomáhá oddech v podobě krátkých speciálních úkolů mezi delšími náročnějšími činnostmi. Navíc jí tyhle úkoly dodávají pocit výjimečnosti a posilují sebevědomí, což Radka hodně potřebuje. Díky nim zažívá i úspěch a dobrý pocit sama ze sebe. To je jeden z hlavních důvodů, proč se po prvotní nejistotě začala těšit na všechny schůzky a akce.

Co je ADD?

Pro děti s poruchou pozornosti (ADD) je typické, že jsou roztěkané, nepozorné, nesoustředěné, netrpělivé, cílené zaměření pozornosti je často stojí značné úsilí, po němž následuje rychlý nástup únavy. Děti reagují opožděně, často zapomínají nejen pokyny, ale i své věci, mívají poruchy i v krátkodobé paměti.

Jsou obvykle označovány za „hodné“, ale někdy také za „pomalé“ nebo tzv. „mimózní“. Někdy bývají pro svou jinakost a pomalost oběťmi šikany. Tyto děti mohou mít stejně jako děti s ADHD potíže s učením – úkoly nedodělají do konce, protože se v myšlenkách zaběhnou někam jinam, a mohou působit zasněně… Nejsou rozhodně hloupé. Často je to naopak – stejně jako ADHD děti mívají i vyšší intelekt a jsou v určitých oblastech velmi nadané. Jen svůj potenciál nedokáží kvůli poruše pozornosti zcela využít. Někdy se v úkolech „ztrácejí“ – nedokáží se rozhodnout, co je priorita, čemu dát přednost, jak postupovat. Občas dělají unáhlená zbrklá rozhodnutí, jednají impulzivně.

Projevy

  • Dítě je roztěkané, při úkolu nebo hře reaguje na zevní podněty, nechá se jimi rozptylovat,
  • často opomíjí podrobnosti nebo dělá chyby z nedbalosti při školní práci, pracovních aktivitách či jiných činnostech,
  • když se na něj mluví, zdá se, že neposlouchá,
  • neřídí se danými pokyny a nedokončí školní nebo domácí práce,
  • má potíže s organizací úkolů,
  • snaží se vyhýbat činnostem, které vyžadují soustředěné duševní úsilí,
  • ztrácí věci, které jsou potřebné pro plnění povinností nebo vykonávání činností,
  • bývá zapomětlivé,
  • má potíže se samostatnou prací.

Co dělat?

K dětem s ADD je dobré přistupovat velmi strukturovaně, jasně a klidně. První projevy ADD můžete objevit už ve školce. Už tam lze dítěti začít pomáhat – učit ho přesné postupy (třeba v oblékání), trénovat prioritní úkoly. Školákům je dobré zavést diář, do kterého si důležité věci barevně zapisují v pořadí, které je logické – od priority po nejméně důležité věci. Je dobré zkusit vypátrat, jaké prostředí je nejvíce motivuje k soustředění – klid, nebo mírný ruch, učení se spíše mluveným slovem, nebo naopak čtením.

Jak může pomoci vedoucí?

  • Dětem s ADHD chybí „vnitřní řád“, jsou roztěkané, neukázněné, těžko se jim reguluje vlastní chování a špatně v sobě hledají stabilitu, pomůžeme jim, když jim dodáme řád. Můžeme je např. předem seznámit s plánem dne. Ideálně jim ho napsat, nakreslit – a samozřejmě ho dodržovat!
  • Děti s ADD obtížněji zpracovávají změny, proto je vysvětlujme v klidu a ponechme jim čas, aby změnu dostatečně vstřebaly.
  • K dětem přistupujme vždy klidně a trpělivě.
  • Chvalme i za malé úspěchy, věnujme jim pozornost.
  • Tyto děti se často setkávají s negativními reakcemi a odmítáním ze strany okolí. Proto je důležité najít jejich silné stránky. Pro posílení sebevědomí musí zažívat úspěch a přijetí.
  • Činnosti, které vyžadují větší soustředění, proložme např. kratšími pohybovými hrami, kde si mohou od soustředění odpočinout. Pokud vidíme, že začínají být u nějaké činnosti roztěkané a neklidné, začnou rušit ostatní děti, nechme je napětí a neklid vybít jinou krátkodobou činností a poté se k úkolu vrátit.

kolektiv autorů