Jistě jste si všimli, že v projektu Babi, dědo jde o sepsání vánočního příběhu z dob dětství prarodičů, který vypráví našim oddílovým dětem. Děti pak příběh doplní o vlastní zážitky a sepíší do jednoho literárního díla. Poté jej předají svému vedoucímu a ten na vyzvy@pionyr.cz. Více jsme vám psali v minulé Mozaice.
Našli jsme ale příležitost, jak i v tomto zdánlivě jednoduchém úkolu pro děti najít něco, co může pomoct druhým a ukázat tak dětem plnění ideálu Pomoc v praxi. Zkuste vaše děti motivovat, ať neskončí jen u vlastního dědečka nebo babičky, ať zkusí napsat dopis jednomu úplně cizímu, jehož příběh zas bude úplně jiný.
Tato forma ale vyžaduje trochu přípravy – podívejte se, zda nemáte v okolí nějaký vhodný domov seniorů a oslovte vedení, že byste rádi napsali dopis jejich klientům k výměně zkušeností o Vánocích s vašimi dětmi. A jestli by vám třeba poskytli křestní jména svých klientů, aby děti psaly přímo třeba dědovi Pepovi nebo babi Anežce.
Pokud je domov blízko, můžete tam dopisy zanést. Pokud najdete nějaký vzdálenější, pošlete dopisy poštou, třeba i ve společné obálce. Stejnou formou vám z domova může přijít odpověď. 😉
Cílem je pomoci, pomoci těm nejpotřebnějším, lidem, kteří jsou dost často sami, s minimálním kontaktem, protože doba je složitá, a tak si musí připadat opuštěni. Nebojme se a zkusme to změnit, kolika lidem můžeme společně pomoci? Takový dopis jim může udělat obrovskou radost a vlít jim do žil novou krev. Dětem určitě své vánoční příběhy z dětství rádi povypráví.
Pokud děti napíší příběh se svým nebo půjčeným prarodičem a druhý příběh s cizím z domova důchodců, mají hned dvě možnosti na získání odměny. I když tady je odměnou především pocit dobrého skutku. Práce ale dostane odborná porota, která se podílí i na hodnocení literární soutěže Pionýrského Sedmikvítku. Nejlepším autorům nabídneme postup do republikového finále Pionýrského Sedmikvítku. Všechny povídky připravíme k vydání v tematické publikaci. Ze všech zaslaných prací pak vylosujeme tři a jejich autory odměníme originálním tričkem Výzev pro všechny. Odměnu máme připravenou nejen pro vylosované dítě, ale také pro jeho (nebo půjčeného) prarodiče, který se do vyprávění pustil. A také pro „babi či dědu“ z domova seniorů.
Tak neváhejte a motivujte své děti.
Více se dozvíte na www.pionyr.cz/babidedo
O tom, že s domovy seniorů je možná komunikace i spolupráce, nám povypráví Vlaďka a Vlasta. Nebojme se to také zkusit.
Děti musí vidět, že stárnutí není nemoc
Od patnácti let pracuji s dětmi. Přestože jsem za dlouhá léta prošla různými pionýrskými funkcemi, stále mám na mysli, že s dětmi se musí pracovat v celém komplexu. A to přes padesát let dodržuji. Mimo jiné se to vztahuje i na spolupráci s věkovou kategorií seniorů. Všichni zestárneme a děti musí vidět na vlastní oči, že to je přirozený proces. Že to není žádná nemoc nebo vada. A že jejich zájem seniory těší.
V našem městě např. společně vyrábíme suvenýry na městské trhy (pokud se mohly konat) s členkami Klubu seniorů. Nebo řadu let spolupracujeme s centrem sociálních služeb v Mirošově, s Domovem Harmonie.
„Všichni zestárneme a děti musí vidět na vlastní oči, že to je přirozený proces. Že to není žádná nemoc nebo vada. A že jejich zájem seniory těší.“
Spolupráce se různě liší podle požadavků a podle našich možností. V posledních letech jsme v rámci celostátní akce Ježíškova vnoučata vyráběli po oddílech různé dárečky a přáníčka. Nebo jako pionýrská skupina třikrát za rok půjčujeme do Domova Harmonie na sobotní den otevřených dveří naše vybavení do dětského koutku. Je to třeba trampolína, házedla, chůdy apod. Koutek je označený naším bannerem. Někdy půjčujeme i velkého pionýrského psa, který na místě rozdává pionýrské odměny. Dříve jsme zde také prodávali některé naše výrobky. Když máme dostatek suvenýrů, posíláme je do Českého rozhlasu, kde je přepošlou i do jiných zařízení pro seniory.
Pokud byl zájem, chodili jsme s dětmi babičkám a dědečkům zarecitovat a zazpívat.
V letošním roce při jarní fázi koronaviru jsme pomáhali s nákupy několika seniorům v Hrádku. Také jsme obvolávali naše bývalé spolupracovníky, kteří už mají požehnaný věk, a prostě jsme si s nimi povídali. To přetrvává, protože málo vycházejí ven a trpí sociální samotou.
Tato oblast spolupráce se dá využít i při vysvětlování obsahu pionýrských ideálů. Děti je tak snadněji pochopí.
Vlasta Vasková, PS Hrádek
Jsou tu s námi
Mámy máma, dědy děda… to je tedy nápověda…
Ano, jsou to naši dědečkové, babičky, prababičky, prarodiče někoho jiného. Teď se jim moderně říká senioři. Ale pro nás jsou to babičky a dědové, které jsme se rozhodli podarovat. V této „divnodobě“ si dáváme u nás v PS Tuláci Klatovy drobné výzvy jednotlivých vedoucích. Jedna z výzev byla udělat přání, které předáme do místního domova seniorů. A k přáníčkům přidáváme ještě nějaký dárek, aby to byla správná nadílka. Víte, co to bude? Dárky se sice neprozrazují, ale… A protože i staří si rádi hrají, zabalíme pod stromeček nějakou deskovou hru a kávičku pro zpříjemnění chvil.
„Teď se jim moderně říká senioři. Ale pro nás jsou to babičky a dědové, které jsme se rozhodli podarovat.“
Pomoct a udělat radost není nic těžkého. O tom jsme se přesvědčili již dříve, kdy jsme dělali trička s dámami – seniorkami. Chlapi tam byli taky, ale ruku k dílu nepřidali. A věřte, že pro babičky to bylo něco úžasného. Nejdřív se bály, nevěděly, co vybrat, měly strach, že TO zkazí, že a že… Ale ta radost potom. A snad se nám na jaře podaří spolu se seniory venkovní aktivita. V plánu máme tradiční jarní hry.
Kontakt a spolupráce s našimi „staroušky“ není nic obtížného. Chce to JEN chtít udělat něco jinak a pro někoho jiného.
Vladimíra „Aviča“ Brandová, PS Tuláci Klatovy
Projekt Babi dědo aneb výzvy pro všechny pokračuje s další výzvou i v novém roce. Těšit se na ní můžete už 1.1. Posilování mezigeneračních vztahů podporuje i Ministerstvo školství.