Prohrát není žádná hanba aneb Co se silnou emocí u našich dětí 1. část

Známe to každý. Na táborech, v oddílové činnosti, na víkendovkách se s tím potkáváme velmi často. Vlastně pokaždé, když hrajeme nějakou hru, někdo prohraje. Někdo musí prohrát, aby někdo mohl vyhrát. S oběma stranami se pojí silné emoce (síla emocí je závislá na důležitosti hry). Zatímco vítěz je velmi šťastný, prohrávající se pere se vztekem, případně zoufalým pláčem. Jak můžeme s těmito emocemi dětem pomoci my vedoucí? Každé dítě je jedinečné, neexistuje univerzální návod na to, jak emoce zkrotit. Ale určitými kroky je možné dětem pomoci koregulovat jejich emoce.

V náročných situacích (a je jedno, co tu emoci vyvolalo) dochází k ovlivnění našeho myšlení a chování. Jako bychom se vraceli na vývojově nižší úroveň. Má to biologické opodstatnění, kterému se podrobněji věnují neurobiologové, ale my si to pro naše potřeby zjednodušíme. Nebudeme se zajímat o to, proč to tak je, ale jak v těchto situacích nejlépe reagovat, abychom ji ovlivnili.

Koregulace rozumem je využívána tehdy, když emoce nejsou tak silné. Pepa prohraje v běhu s Markem, který je o dva roky starší a chodí na fotbal. Je smutný, trochu začíná natahovat. K tomu, aby se jeho smutek nestupňoval, postačí, když mu vysvětlíte, proč prohrál a že to příště dopadne jinak. V tomto stavu je Pepa schopný zapojit mozkovou kůru a emoce zpracuje za použití rozumu.

Častěji však musíme využít koregulaci vztahem. V naší práci to bude zřejmě nejčastěji využívaný způsob koregulace. Opět si to uvedeme na příkladu. Pepovi se nepodařilo splnit šifrovací výzvu. Hodně pro to udělal, učil se morseovku, po večerech luštil. Uteklo mu to o malý kousek. Je hodně naštvaný, vzteká se, křičí, že je úplně nemožný. Instruktor Matěj si k němu sedá na zem, chytá ho za rameno a začne mu vyprávět o sobě, své nepovedené zkoušce. Pepa má Matěje rád, je to jeho oblíbený instruktor, a tak pomalu vztek ustupuje, Pepa se zklidňuje. Díky vztahu, který mezi sebou oba mají, se Matějovi podařilo zapojit Pepův limbický systém, a Pepa se zklidňuje.
Pokračování najdete v příštím čísle Mozaiky

Majda Zemanová