Dnes se podíváme na aktivitu, kterou všichni známe. Zpívání. Že není úplně netradiční? Máte pravdu, ale umíte si představit, že zpíváte ve skupině častěji, a dokonce vystupujete před lidmi? Jaké to je, vám dnes přiblíží tři dámy – vedoucí tří skupin, které se pravidelně zúčastňují Dětské Porty. Tato naše soutěž totiž má kategorii přesně pro vás – zpívající oddíl!
Božena Klimecká (PS Kopřivnice), Lenka Sakařová (PS Zborovice) a Jarmila Vaclachová (PS Dr. Mirko Očadlíka) se shodují v tom, že stojí za to se přihlásit a vystoupení před publikem si vyzkoušet.
Jak vás napadlo zařadit zpěv do schůzek a jak často zpíváte?
BK: Zpíváme pro radost na různých výpravách. Stačí začít zpívat a děti se samy přidávají.
JV: Zpívání nám přijde jako jedna z nejpřirozenějších činností člověka. Když máme dobrou náladu, zpíváme. Když nás něco trápí, zazpíváme si a trápení je hned menší. Do schůzek zařazujeme zpěv automaticky – pro dobrou náladu, vzpomínání na naše letní táborová dobrodružství… se zpěvem a hudbou jde všechno lépe a chceme, aby to oddílové děti věděly.
Podle čeho vybíráte písničky, které budete zpívat?
LS: Většinou jsou to písničky, které se tak nějak v oddíle zpívají odjakživa. Občas někdo přijde s nápadem, někde něco slyšel, tak ji po dohodě přidáme na seznam. A jindy jsou to písničky, které třeba kdysi zpívali vedoucí. A nevadí, že jsou třeba starší, trampské písničky nestárnou.
JV: Písničky vybíráme hlavně podle toho, jestli se líbí dětem. Většinou jsou to písničky veselé. Důležité je vybírat texty s nějakým posláním, případě poučením.
Pracujete i s hlasy, tréninky, různé techniky zpívání, dýchání apod.?
LS: Nejsme profesionálové a nemáme pravidelné zkoušky, ale před finále občas na některou zkoušku nakoukne někdo, kdo tomu aspoň trošku rozumí a děckám poradí – ale je to spíš o náhodě, že je zrovna poblíž a má čas se stavit.
JV: V našem oddíle je spousta dětí, které mají veliký talent, tak se snažíme hlavně tyto děti posunovat a pracovat s nimi více.
Jak vybíráte děti, které pojedou na Dětskou Portu? Mají trému?
BK: Zúčastňujeme se pravidelně, nevybíráme – jsme jeden oddíl, soutěžíme všichni.
LS: Jedeme zpívat jako oddíl, takže může jet každý, kdo chce jít se svou kůží na trh. Trému mají vždycky a většina si to i přizná. Jejich doprovod na pódiu ji mívá taky, občas i větší než děcka. Vím, o čem mluvím, sama jsem tam dlouhý čas stávala s kytarou.
JV: Nemáme na prvním místě to, aby děti zpívaly úplně dokonale, jde nám především o to, aby si děti zkoušky i samotné vystoupení maximálně užily a aby měly ze svého výkonu radost a dobrý pocit. Nejsilnější je pro mě vždy okamžik v zákulisí těsně před vystoupením. Najednou se všichni spojí a utvoří něco neuvěřitelného, navzájem se podpoří a na pódium vstupují jako úplně jiné děti. Děti, které si přišly vystoupení užít, ukázat pevné přátelství a předat dobrou náladu rodičům a divákům v publiku.
Co byste doporučily oddílům, které by se chtěly přihlásit do Dětské Porty anebo obecně zařadit zpívání častěji než u táboráku na táboře?
BK: Prostě to zkusit – zpívat si ve vlaku nebo při vyrábění, na různých turistických akcích apod. Zpěv sbližuje.
LS: Pojďte do toho! Ve většině oddílů se běžně na výpravy, výlety a tábory vozí i několik kytar… Vím, že hrajete a zpíváte taky, tak proč to někdy nezkusit na pódiu.
JV: Běžte do toho! Dětská Porta je skvělá příležitost, aby se děti přestaly bát vystupovat, přestaly se bát ukázat svůj talenta předat dobrou náladu a dobrodružství z táborů divákům!
Ptala se Mirka
