Minulý měsíc jsem řešil hrozbu trestním oznámením a žalobou od maminky našeho dětského člena. Synek se měl účastnit několikadenní akce mateřské pionýrské skupiny, jejíž vedení rozhodlo o tom, že se účastníci musí prokázat negativním testem na covid. Všichni rodiče, až na tuto maminku, to bez výhrad akceptovali. Ovšem její reakce počínaje něčím v duchu „To snad nemyslíte vážně“ intenzitou a zlověstností narůstala vpravdě exponenciálně. Pokud jsem správně pochopil její argumentaci, proto, že u obdobných akcích pořádaných školou to není vyžadováno, covid jako takový skutečným nebezpečím není. Má racionální a smířlivá argumentace vyzněla do prázdna.
Vše vyústilo v hrozbu trestním oznámením pro jakýsi v trestním právu neexistující zločin a hrozbu civilní žalobou. Sice nevím, oč by se mělo jednat, ale zřejmě o cosi strašného, neb to bylo psáno kapitálkami a zřejmě v očekávání strachu, děsu a beznaděje, p r o l o ž e n ě. Takže logicky vytanula otázka: Je vyžadování testů z naší, pionýrské strany, oprávněné, nebo neoprávněné, tedy jinak správné nebo nesprávné?
Takže: covid-19 podle oficiálních zdrojů vypukl 1. 12. 2019. WHO vyhlásila globální stav zdravotní nouze v lednu 2020 a pandemický stav v březnu 2020. Za prvý rok epidemie (údaje za rok druhý ještě nejsou) bylo v 196 zemích zjištěno skoro 300 milionů případů, téměř 5,5 milionů úmrtí v důsledku covidu-19 a skutečný počet bude vyšší, řada úmrtí totiž nebyla oficiálně zaznamenána (např. při absenci průkazného sledování v některých zemích).
Máme za sebou bezmála dva roky nákazy v ČR. Počty nakažených, hospitalizovaných, na umělé plicní ventilaci či zemřelých jsou na příslovečných prvních stránkách sdělovacích prostředků. Onemocnění je faktem, nebezpečí nákazy také, očkování pomáhá, třebaže jinak, než si mnozí představovali. Podstatou očkování je vytvoření imunity. Očkování je informace pro organizmus, že je jakási nemoc, se kterou se naše tělo ještě nesetkalo, ale setkat se může a dává tělu šanci se na boj s nemocí připravit. Reakce našich těl se liší asi tak, jako se liší naše zevnějšky, něčí tělo se obrní imunitou, která před nemocí ochrání zcela, jiné tělo poskytne jen „lehký průběh“. Jinými slovy očkování neznamená automatickou nezranitelnost covidem a na tom se většina odborníků shoduje. Část populace může být nakažena, ovšem bez projevených příznaků. Subjektivně pocit onemocnění nezažívají (nemají projevy), ale mohou být zdrojem nákazy pro jiné. Pak jedinou možnou dosažitelnou prevencí je testování tam, kde nakažený (ať již očkovaný nebo ne) může být zdrojem šíření nákazy.
Kolektivní pobyty, kdy s našimi svěřenci sdílíme ubytování, činnost, neustálý kontakt, společné stravování, je právě takovou situací, kdy je požadavek na negativní test jediné moudré řešení. Škarohlíd řekne, že to není stoprocentní, a já mu na to odpovím, že nic lepšího nemáme. Je naší povinností (zákonnou, programovou i plynoucí ze stanov) chránit děti a mládež nám svěřené za každou cenu a s vynaložením všeho myslitelného úsilí.
Pokud nemůžeme udělat víc než požadovat test nebo testovat, je naší právní povinností to učinit. Uvědomme si, že nezávislost našeho spolku je i povinností: neseme odpovědnost za naše rozhodnutí, za naši činnost či nečinnost. Pokud budeme opatrnější, než je obecně vyžadováno, je to snad špatně? Tak ať nás ta paní žaluje za to, že jsme chtěli chránit naše děti. Co jí asi řekne soudce?
Michal Pokorný,
advokát, právní zástupce Pionýra