Vzpomínám si na zajímavý soudní spor, který vznikl snahou o vtip. Chatovou osadou protékal téměř neviditelný potůček, překlenutý dřevěným můstkem, vpravdě důstojným, způsobilým k přemostění i většího toku. Sloužil s podpěrami a zábradlím i osobním motorovým vozidlům, ale to bylo maximum, co unesl. Jeden z chatařů odkudsi přinesl zatoulanou dopravní značku udávající nosnost mostu 6 tun a můstek jí k všeobecnému veselí ozdobil. Veselí trvalo přesně do dne, kdy dopravce stavebních materiálů s náklaďáčkem, tzv. dvoutunkou, vjel na most, který se poroučel k zemi. Vůz skončil v potůčku, cihly zasypaly kabinu a hurdisky se polámaly. Škoda, včetně vyproštění, cca 50 000 Kč. Nastalo vyšetřování a „vtipný“ chatař skončil u soudu – nakonec musel vše, včetně účtů za advokáty, zaplatit. Zřejmě předtím nevěděl, že dopravní značka je úřední zařízení (obecně prospěšné), kterému řidiči věří. Nyní už to ví.
Případ se mi vybavil v souvislosti s nedávnou nešťastnou událostí, kdy skupina dětí navštívila dřevěnou rozhlednu. Jenže se po nadměrném zatížení propadla podlaha rozhledny a následkem byla četná zranění. Prý byla kdesi umístěna tabulka, která omezovala počet osob na výhledové ploše. Věc šetří (a možná už vyšetřila) policie. Bude zkoumat, zda tabulka byla umístěna tak, aby bylo zřejmé, že souvisí s rozhlednou, zda byla srozumitelná, zda výchovný pracovník za děti odpovědný byl dostatečně kvalifikovaný, poučený a zda mu byl obsah tabulky znám a proč došlo k přetížení. Směřuji k tomu, že při využití podobných zařízení a zvláště dřevostaveb, je třeba dbát na dodatkové vysvětlující a varující tabulky a provozní řády.
Nechuť a odpor k nim je všeobecný, nicméně my, kterým jsou svěřeny děti a mládež, k nim musíme přistupovat s předběžnou opatrností. Řada působí sice podivně, ale většinou mají význam a porušení může mít až katastrofální následky. Vzpomínám si na úraz pádem ze stromu. Nebylo to způsobeno nešikovností, ale špatným stavem dřeviny – kmen praskl. Dotyční však považovali zákaz spíše za šikanu a nerespektovali ho. Jiná situace nastala v jedné historické památce – průvodce brigádník se neřídil pokynem a tabulkou, podle níž do zámecké kaple může jen omezený počet osob najednou. Vzal jich více, ušetřil si práci. Po dvou měsících vyšlo najevo, že velké skupiny v prostoru kaple prostě „nadýchaly“ moc vlhkosti a malby byly ohroženy. Naštěstí v tomto případě stačilo jen kapli pomocí speciálního zařízení odvětrat. Pokud by však byla brigáda delší, mohla vzniknout škoda v řádu statisíců.
Takže – bacha na tabulky.
Michal Pokorný,
advokát a právní zástupce Pionýra