Jako druhý krok zajistěte klid pro vás dva. Většinou nejste na schůzce sami, máte tam instruktora, druhého vedoucího. Jeden z vás (ten aktuálně klidnější nebo mající více kompetencí ke zvládnutí situace) zůstává s „dítětem v nouzi“, druhý odchází s ostatními dětmi do jiné místnosti nebo ven.
Pokud víte, že má dítě s panickou atakou zkušenosti a třeba i dochází na terapie, využijte toho (zároveň je dobré apelovat na rodiče, aby vám tyto informace sdělovali). Nepoužívejte složitá dlouhá souvětí, ale jednoduché pokyny. V tuto chvíli buďte laskaví, jasní a direktivní. Buďte nablízku, ale držte si odstup, dítěte se bez informace nedotýkejte.
Když bude dítě tzv. aktivní typ, bude i při záchvatu paniky potřebovat chodit, choďte s ním, ale o krok pomaleji. Díky zrcadlovým neuronům, které kopírují druhého, se podle nás zklidní a zpomalí.
Většinou ale spíš bude dítě mít pocit, že se mu podlomí kolena a omdlí (což se ve výjimečných situacích opravdu může stát). V tomto případě ho posaďte na zem ke zdi tak, aby se celými zády opíralo o zeď, nohy natažené před sebou, ruce položené na stehna a o zeď opřít i hlavu. Je dobré si sednout k němu.
Pokud víte, že dítě tento stav už zná a má naučené techniky, které má používat, tak ho jasnými pokyny veďte k tomu, aby je použilo. Pokud žádnou takovou informaci nemáte, případně techniky nefungují, přichází na řadu dýchání do papírového sáčku. Ten podejte dítěti už připravený (otevřený) a nechte několikrát dítě nadechnout a vydechnout. Dejte mu dostatečný čas na uklidnění a volejte rodičům. Rozhodně ať nejde domů samo.
Nechci malovat čerta na zeď, ale pod heslem „kdo je připraven, není překvapen”.
Majda Zemanová
Na co nezapomenout při panické atace
- Uklidnit sebe. Pokud se na to necítím, nejdu do toho!
- Udržet fyzický odstup.
- Komunikuje jen jeden.
- Laskavost, krátké a jasné pokyny, direktivně.
- Volat rodiče, nenechávat o samotě.
