Možná jste to zaznamenali v médiích, možná na Facebooku a možná se to rozneslo tzv. pionýrskou šeptandou. Zatímco v Mladé Boleslavi probíhalo XI. výroční zasedání Pionýra, o stovky kilometrů dále – v chorvatském Zadaru – bojovaly pionýrské mažoretky na mistrovství světa. A podařilo se, mažoretky z Chotěboře získaly dva mistrovské tituly. O tom, jaká k nim byla cesta a co tento sport obnáší, jsme si povídali s vedoucí oddílu Mažoretky PS Mláďata Chotěboř Lenkou Mečiarovou.
Ve kterých kategoriích získaly mažoretky z Chotěboře dva mistrovské tituly?
První titul patří našim Princeznám za defilé baton (hůlka) v kategorii kadetky a ten druhý za velkou formaci baton také v kategorii kadet. Defilé je zjednodušeně řečeno průvod, kdy během cca tří minut musíte projít trasu 100 m, která je ve tvaru U a na níž vytvořenou sestavu předvedete.
Jak dlouhá cesta byla k mistrovskému titulu?
Opravdu dlouhá. Ono se nedá říct, že je to záležitost jedné sezony. Postupových soutěží, které vedou až na mistrovství světa, se účastníme už několikátý rok. Nejprve jsme sbírali potřebné zkušenosti, okukovali a inspirovali se u ostatních týmů, což vlastně platí pořád. A letošní sezona nám jen vrátila všechnu tu poctivou dřinu.
Kdy jste začali mistrovskou choreografii trénovat?
Vše začne už v září, kdy vybereme písničku (nebo téma a pak písničku) a tvoříme sestavu, kterou až do jara trénujeme jak na trénincích, tak na pravidelných víkendových soustředěních. Pak musíme projít kvalifikačním kolem, dále je semifinále a pak mistrovství ČR. Už na MČR jsme získaly titul mistryně a II. vicemistryně ČR a postoupily na mistrovství Evropy, které bylo v chorvatském Zadaru. Na ME jsme pak získaly nejen titul II. vicemistryně Evropy, ale všechny tři naše sestavy postoupily na mistrovství světa. U defilé nás nadchla písnička, holky si ji úplně zamilovaly, a to se odrazilo i při tvoření sestavy a hlavně při předvedeném výkonu na soutěžní trase. Naše druhá mistrovská sestava vznikla už v době covidové pauzy. Při on-line trénincích jsme ji zvládly vymyslet, nacvičit, a když jsme se konečně viděly v tělocvičně, už jsme ji jen rozhýbaly po celé soutěžní ploše, která je 12×12 m.
V Pionýru jste teprve od loňského roku. Co vás vedlo k tomu, že jste zamířili pod vlaštovčí křídla?
Asi není úplně potřeba rozmazávat přesné důvody, které mě k tomu vedly. Prostě jsem cítila potřebu, že takto už to dál nejde, a v ten moment jsem potkala Pavlušu Kučeru, vedoucího z PS Mláďata. To bylo znamení, že už je vážně čas na změnu. Rodiče dostali na výběr zůstat, nebo jít se mnou. Musím říct, že mě opravdu potěšilo, že okamžitě všichni řekli, že stojí za mnou. A už naše první společná sezona ukázala, že to bylo správné rozhodnutí. PS Mláďata, tedy vedoucí Lucka Pešková, vedoucí Pavluša a hospodář Péťa Ficek jsou nám velkou oporou a i díky nim jsme dnes dvojnásobné mistryně světa.
Věnujete se při schůzkách jen tréninkům nebo zařazujete i další činnosti?
Jsou zaměřené hlavně na trénování. Ty nejmenší to mají spojené i s různými tanečky a hrají i hry. Čas na společné hry a různé další radosti máme spíš na víkendových soustředěních, které máme každý měsíc. A pořádáme i různá tematická soustředění, v listopadu bude halloweenské a prosinci máme vždy vánoční, kdy se na nás přijde podívat Mikuláš, a dokonce nám tam vždy Ježíšek nechá nějaký dárek. To si moc užíváme. Ale jinak se nezastavíme, poctivě makáme na pohybové průpravě a sestavách.
Váš oddíl existuje poměrně dlouho, v Chotěboři už má tradici. Jak probíhají tréninky?
V Chotěboři působíme více než 20 let. Ze zájmového kroužku jsme postupně vybudovali závodní tým, který za poslední roky nasbíral nespočet úspěchů. Naše tréninky probíhají jednou týdně pro každou skupinu, tréninky navíc mají sóloformace a všechny skupiny mají také jednou měsíčně víkendové soustředění – až do začátku soutěží. Tréninky jsou přizpůsobeny jednotlivým věkovým kategoriím, ale svým způsobem probíhají úplně stejně. Na začátku se dívky zahřejí, protáhnou a pak velkou část tréninku věnujeme pohybové průpravě. Pak už přijde pro holky zábavnější část – práce s hůlkou a poslední část tréninku je věnována sestavě. Začátek sezony se sestavy tvoří a pak už hlavně procvičují tak, aby byly holky připravené na soutěže.
Daří se nábor dalších mažoretek?
V Chotěboři je velký výběr různých pohybových aktivit – mimo jiné aerobik nebo třeba tým mažoretek s pompony, takže nábor nových děvčat není tak jednoduchý. Letos se nám ale povedlo nabrat hodně nových malých a moc šikovných slečen, takže se náš tým hodně rozrostl, asi nejvíc za poslední roky. Je vidět, že úspěchy našich holek lidi oslovují.
Dá se tento sport dělat třeba jen okrajově?
Vzhledem k tomu, že je to kolektivní sport se závodní činností, okrajově to určitě nejde. Pokud si vyberete náš sport, musíte tím žít. Jen tréninky nestačí, holky hodně trénují i doma. Tréninky máme sice jen jednou týdně, takže se určitě dají zvládnout i další kroužky, ale určitě už nic dalšího závodně, protože by byl pak problém s termíny soutěží. Když jedna dívka vypadne, je to problém. Musím říct, že u nás máme naštěstí holky, které jsou do toho opravdu zapálené, a naštěstí to platí i pro jejich rodiče. Jarní závodní období bývá docela náročné, znamená o víkendu vstávat např.
v 5 hodin ráno, jet spoustu kilometrů na soutěž a být tam celý den. Ale jak říkám, my máme nadšené mažoretky i jejich rodiče a máme skvělou partu, která k našim úspěchům přispívá.
Co byste poradili oddílům, které by si to chtěly vyzkoušet?
Pokud by chtěl někdo začít s naším sportem, musí se obrnit trpělivostí a nenechat se odradit prvními neúspěchy. Je potřeba na sobě pořád pracovat a nebát se nechat si poradit, pozvat si zkušenější trenéry. I my si dodneška zveme lektory, máme skvělé vztahy s týmem Sympa Praha, který je takovým naším mentorem a v počátcích naší závodní cesty nám i hodně pomáhal. Je to časově náročný sport, ale čas tomu věnovaný a ta dřina se vyplatí. Protože každý úspěch, který se povede, je velkou radostí pro nás všechny.
Ptala se Mirka
