LÍDA, Liduška a u nás na kraji i Lidulilinka. Odešla. Zaplnit tohle místo nejde a proč to taky dělat, nechejme ho takové, jaké bylo. Proč si prostě nenechat v paměti člověka, který byl skvělý. Proč ho něčím nahrazovat. Do spolku otiskla obrovskou stopu nejen ve vzdělávání, ale i v přístupu k plnění povinností obecně. Formovala lidi a dávala jim směr a další smysl práce ve spolku. Ovlivňovala nás a motivovala k další práci. Byla vzorem nejen lidem v našem kraji. Je pro mne, která jsem s ní pionýrskými chodníky šla více jak 40 let, těžké napsat, co vlastně znamenala. Asi všechno. Zkusme přijmout za své to, co říkala o vzdělávání: Učení je jako plavání proti proudu, ustaneš na chvíli a jsi o míli vzadu.
A s velmi hlubokou úklonou poděkujme za to neskutečné množství dobrovolnické práce, kterým spoustě z nás sáhla do života, i za to, že byla a že i my jsme mohli být vedle ní. Osud v jejím případě chvátal příliš rychle.
Darina