Prozraď o sobě úvodem něco faktického?
I když se to u žen zpravidla k lepšímu nedává, napiš, že mi je 39 – což je vlastně přesně ten věk, kdy se od vás čeká, že už něco o životě víte, něco umíte… a já si zatím furt jen hraju s děckama. (Katce se při téhle větě rozsvítí ohníčky smíchu v očích.) Nejen s těmi svými –mám dvě, ale celý profesní i volný čas se točí okolo dětí a Pionýra. Jsem vystudovaná učitelka v mateřské škole a nyní působím jako učitelka v přípravné třídě na ZŠ a MŠ Družby v Karviné. Práce mě neskutečně baví a je to, doufám, znát.
Jak se ti připletl do života Pionýr?
Vlastně trochu náhodou. Jednou se potkala moje mamka se svou bývalou pionýrskou vedoucí Aničkou Čížovou-Szeligovou, slovo dalo slovo a už jsem i se sestrou fičela na svůj první pionýrský tábor. Bylo mi 13! Od té doby jsem nevynechala jediný až do doby, než jsem postoupila na pozici hlavní vedoucí a z bezstarostného užívání si táborových dní jsem se stala jejich pořadatelem. Ale pořád jako vedoucí pouze táborové pionýrské skupiny. Takže díky Aničce, Láďovi a Helence Lánským a Petrovi Furasovi jsem se stala pionýrkou. Bez jejich „školy“ bych nebyla takovou vedoucí živé pionýrské skupiny.
Nějaká perlička o tobě?
Ráda jím, hlavně na táborech, protože to prostě chutná líp, když je to bez práce. Nikdy tedy nebudu jako proutek. A už vůbec nejsem sportovec. Tak to na mě, prosím, nikdo nezkoušete s nějakým turnajem, pokud to nebude turnaj v Člověče, nezlob se!, Pexeso, puzzle apod.
Jo, a zásadně nečtu návody. To je problém, protože pak nejsem schopná přečíst si ani návod na účtování dotací. Ale v tom určitě nejsem sama, že?
A do třetice: Jsem strašně netrpělivá a nemám ráda ty zbytečné omáčky okolo. Takže jednám stručně, jasně a rychle, bo není čas.
Předsevzetí (nové) členky VV ČRP?
Ráda věnuji čas něčemu, co mě baví. A mě baví něco uchopit a snažit se posunout, vylepšit a z větší části i řídit. Proto mě hodně těšila organizace Resetu 2017, Ledových měst, akcí obecně. Raději dělám, než dřistám. Snad budu ve výkoňáku k něčemu užitečná a společně s Pimpou akce někam posuneme.
Ale i když jsem se teď vyšplhala až do vrchního patra spolku, nesmím zapomenout na to spodní patro. To totiž musí fungovat, jinak bych do výkoňáku nevlezla. A u nás funguje díky všem pionýrským přátelům, vedoucím, rodičům a teď i mým skoro instruktorům.
Na co jsi pyšná?
Náš 1. pionýrský oddíl v Doubravě byl složený z větší části z prvňáčků a předškoláků. Už odrostli a musím vám říct… jsou skvělí. Můžu se spolehnout na to, že povedou schůzku (s mým dohledem), ale nekecám jim do toho! Je náročné udžet se (protože bych to udělala jinak), ale držím se. Jde jim to, jsem na ně pyšná. A tak trochu i na sebe. Velmi tiše, jen tak pro sebe, si říkám: Kéž by zůstali i po tom, co vyjdou základku. Jsem optimista a velmi naivní ženská, takže ….JASNĚ, ŽE ZŮSTANOU J
Počítám-li správně, budete ve VV ČRP tři Kateřiny…
Vždycky jsem chtěla mít nějakou pěknou přezdívku, ale žádnou mi nikdo nikdy nevymyslel, tak jsem prostě Katka. Nejsem Káča, protože ta je v Pionýru jen jedna – Brejchová. Nejsem prosím ani Kačena, protože nejsem žádná drůbež. A Katka Součková je naštěstí Pimpa, tak doufám, že se nebudeme lidem plést.
Ptal se Martin
