Před několika měsíci začal jeden z okresních soudů hledat odpověď na otázku, kdo může za řadu poranění, které vzniklo ze zřícení několik metrů vysoké, patřičně zchátralé dřevěné rozhledny, přetížené skupinou dětí. Nabízí se vlastník rozhledny, který zanedbal údržbu, jakýsi zřízenec, který nevhodně umístil varování, a v neposlední řadě vedoucí, který děti přivedl a údajně rozhlednu nedostatečně prozkoumal. Ať je to jakkoliv, je zřejmé, že odpovědnost číhá za každým rohem.
Že odpovědnost číhá i ve zcela banálních situacích, jako je běžný nákup, si ověřil kamarád, když dostal za úkol pro tábor pořídit nové lano. Požadavek na délku a nosnost se jevil jako logický. Do rozpaků byl přiveden, když měl řešit otázku životnosti lana, vymezenou různými způsoby – roky, sezony, to vše proměnlivě v závislosti na počasí, ve kterém je lano užíváno, včetně teploty a vlhkosti. Od toho se odvíjela cena: čím univerzálnější, tím dražší. Vedlo ho to k truchlivému závěru o tom, že život, i v těch nejbanálnějších situacích, se stává čím dál složitější. Ale zpátky k lanu.
Když už dostaneme ten nesnadný úkol lano koupit, k ochraně našich dětí i konec konců nás samotných musíme dostát požadavku na bezpečnost. Proto je třeba uchovat nejenom doklad o nákupu, který osvědčuje, kdy a kde jsme to koupili, ale jaký je to druh lana. Druhým lejstrem, které je třeba uchovat, je produktový list. Je to popis výrobku, ve kterém jsou uvedeny vlastnosti a měly by být i podmínky, ve kterých má být lano skladováno, jakou má nosnost, životnost a jaké jsou jeho fyzické limity. Společně s ním je to i tzv. Prohlášení o shodě. To je dokument, kterým výrobce nebo dovozce stvrzuje, že jeho výrobek splňuje veškeré technické a bezpečnostní požadavky legislativy EU. Je nutnou podmínkou pro legální uvedení výrobku na trh.
Prakticky: lano, které je za deklarovanými limity nebo mimo ně, zejména životnosti, by mělo mít jediný osud: pryč s ním. Je to ovšem zrádné: lano přestárlé bývá rozděleno (nařezáno) na menší kousky s tím, že ty se přece hodí. Pokud jsou ovšem použity v „lanovém“ programu, vytvářejí nejslabší místo, které může a často také povolí. Takže jistotou je pohřeb lana na sběrném dvoře.
To, co platí pro lano, platí v obecné rovině pro všechny výrobky, které používáme, zejména takové, u kterých jejich bezpečnost a funkčnost nemůžeme sami na první pohled ověřit: to jsou například elektrospotřebiče a výrobky využívající stlačené plyny jako turistický vařič – sám jsem byl svědkem výbuchu plynového vařiče a věřte tomu, že je to něco, co opravdu nechcete zažít.
Když je ten duben, ještě přidám několik rad na 1. dubna pro případ, že se rozhodnete, lano po vzoru mého kamaráda koupit:
1) Lano vcelku by mělo mít dva konce. Pokud má jedno lano (za předpokladu, že je vcelku) více než dva konce, je to docela dobrý důvod k neklidu.
2) Lano uskladněné, odložené či jinak položené, by se nemělo samo od sebe hýbat. Pokud se hýbe, přestože mu to zakážete, je to důvod k obavám.
3) Lano obvykle nemluví. Pokud na vás lano mluví, je to neobvyklé. Pokud si s lanem povídáte, nebo se s ním pohádáte, poraďte se s někým blízkým.
4) Existence neviditelného lana zatím nebyla prokázána. Z toho plyne, že pokud lano není vidět, platí některá z následujících možností:
a. Stane-li se to v prodejně, pak to s největší pravděpodobností znamená, že bylo vyprodáno. Rychle pryč.
b. Pokud bude prodavač tvrdit, že tam přesto je, jednalo by se s největší pravděpodobností o nekalou obchodní praktiku. Rychle pryč.
c. Stane-li se to v klubovně nebo doma, pak si ho někdo půjčil (pravděpodobné), nebo jste ho dali někam jinam (téměř jistota).
Michal Pokorný
Právní zástupce Pionýra
