Řekli mi: Když odcházíš z Ústředí, napiš pár řádků do Mozaiky. Dlouho jsem si s tím lámala hlavu, až mi Mirka podala POMOCnou ruku. Díky, Miri.
Když jsem nastupovala na Ústředí Pionýra, netušila jsem, kolik nového se tady naučím a s kolika báječnými lidmi, kteří věnují svůj volný čas dětem a třeba k tomu ještě navíc pracují i na úrovni krajských organizací či Pionýra, se potkám.
Občas jsem hledala podklady pro články nebo metodické materiály a lovila i ve starých Mozaikách. Bylo dobré a hlavně zajímavé si osvěžit PAMĚŤ. Víte, že o některých z vás se píše už v prvních ročnících Mozaiky? Smekám před vámi všemi!
Když si to tak procházím, byla to pestrá paleta akcí typu RESET, Fazole, Kamínka, Ledová Praha, soutěží, jako je Pionýrský Sedmikvítek, spolupráce na Mozaice, práce v různých sekcích a štábech nebo v poslední době i setkávání s garanty PVC a nahlédnutí do oblasti vzdělávání. Zažila jsem hodně jednání v zasedačkách, výročáky, konference o činnosti, ale i zářijová setkání, kdy nám PŘÍRODA a počasí umožnily jednat venku. A víte co? Těším se na další jednání, protože se dál budu scházet s „holkama“ ze sekce rozvoje výchovných programů. PRAVDA, za ta léta to bylo občas i o PŘEKONÁNÍ různých překážek, ale nikdy jste mě v tom nenechali. Díky všem, kteří mi pomáhali, bylo všechno o POZNÁNÍ snadnější.
Za ty roky, co jsem na Senovážném náměstí pracovala, jsem navázala celou řadu PŘÁTELSTVÍ a jsem ráda, že i když končím svoji práci na Ústředí Pionýra, tak mi dál zůstávají pionýrští přátelé, kterých si vážím a mám je ráda.
Anička Nováková
PS: S těmi Ideály se dá tak hezky hrát. Tak proč toho nevyužít, když se člověku za ta léta vryly pod kůži…