Požární prevence vychází ze základního principu, že každý je povinen počínat si tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku požáru, neohrozil život a zdraví osob, zvířat, majetek a životní prostředí. Každý z nás by měl být přiměřeně svému věku a schopnostem připraven na možnost vzniku požáru. Záchrana života, zdraví a rozsah škod na majetku a životním prostředí často závisí na tom, jak rychle a správně zareagujeme.
Příčiny požárů je možné rozdělit do několika kategorií. Mezi nejčastější patří nedbalost, neopatrnost nebo technické závady. Značnou část požárů tedy způsobí sami lidé.
Příčiny požárů v přírodě
Za požárem v přírodě stojí vždy jeden ze dvou viníků – člověk nebo příroda. V prvním případě se jedná o úmyslné zapálení, nedbalost při zacházení s ohněm, nebo používání techniky. Ve druhém případě o zásah bleskem nebo samovznícení.
Buďme při manipulaci s otevřeným ohněm opatrní, protože jsou požáry stále naší každodenní realitou.
Při rozdělávání ohně v přírodě je potřeba dodržovat několik důležitých zásad:
• Předem si rozmysleme umístění ohniště. Místo musí být v bezpečné vzdálenosti od hořlavých materiálů (stoh, suché listí, větve apod.), pozor dejme i na kořeny stromů. Od kraje lesa musí být dodržena vzdálenost minimálně 50 m, od stohu dvakrát tolik. Pamatujme i na bezpečnou vzdálenost od obytných nebo hospodářských budov, neboť kvůli odletujícím jiskrám z vysoké vatry hrozí např. zapálení střechy. Pro zajímavost lze v této souvislosti připomenout nařízení platné z doby Josefa II. – již v této době bylo např. na pálení čarodějnic povoleno pouze jedno obecní ohniště za vsí, v bezpečné vzdálenosti od nejbližšího stavení.
• Zvažme aktuální povětrnostní situaci, tedy směr a sílu větru a jak dlouho nepršelo. Při silném větru a v době velkého sucha oheň v přírodě raději vůbec nerozdělávejme.
• Nepoužívejme na podporu hoření vysoce hořlavé látky jako např. benzín, naftu či líh. Oheň se pak snadno vymkne kontrole a může způsobit vážné popáleniny. Vhodné je použití pevného nebo tekutého podpalovače.
• Při pálení ohňů musí být přítomna alespoň jedna osoba starší 18 let.
• Oheň se nesmí ponechat ani na okamžik bez dozoru. Mějme nachystaný dostatek vody (popř. písek, zeminu), kdyby se oheň vymkl kontrole.
• Pakliže rozděláváme velký oheň (slavnostní vatru, pálení čarodějnic apod.) měli bychom mít k místu pálení zajištěnu průjezdnou příjezdovou cestu.
• Zejména při pálení velkých vater je vhodné si domluvit přítomnost dobrovolných hasičů dané obce.
• Opustit místo pálení je možné až poté, co je ohniště důkladně uhašeno.
• Dbejme také na vhodné oblečení k ohni (nevhodné jsou syntetické materiály).
• V případě, že se oheň vymkne naší kontrole, ihned bez zaváhání volejme hasiče na tísňové linky 112 nebo 150.
• Přeskakování ohně je velmi riskantní zábava, může způsobit vznícení částí našeho oděvu. Pokud v tomto případě nemáme po ruce dostatek vody, popř. jiné vhodné hasební látky, použijme pravidlo „Zastav se, lehni si, kutálej se!“. Pokud nám hoří oděv, neutíkejme, během či chůzí se oheň ještě více rozšíří. Okamžitě si lehněme na zem, chraňme si obličej dlaněmi a válejme se, dokud plameny neuhasnou – válením se zamezí přístupu kyslíku potřebného k hoření. Je-li po ruce deka, nebo jiná vhodná textilie (ne z umělých vláken), lze ji k uhašení hořícího oděvu také použít.
• V období zvýšeného nebezpečí požárů může hejtman kraje vyhláškou rozdělávání ohňů zcela zakázat, takové nařízení je třeba bezpodmínečně respektovat.
Kpt. Mgr. Martina Buchtová,
celostátní koordinátorka
preventivně výchovné činnosti
Generální ředitelství Hasičského
záchranného sboru ČR