V letošním ročníku Mozaiky vám představíme netradiční oddíly. Netradiční v tom, že nejsou úplně všestranné, jako většina pionýrských oddílů, ale specializují se na některou konkrétní aktivitu. Tyto oddíly pro vás mohou být inspirací, jejich zástupci vám poradí, jak konkrétní činnost úspěšně zapojit i do života vašeho oddílu či skupiny. Během roku se podíváme například k modelářům, indiánům, vodákům či na airsoftové oddíly. Začínáme s pražským oddílem UFO, který se prezentuje jako cykloturistický oddíl. Zajímavostí je, že původně šlo o oddíl zaměřený na softball, na kola se přeorientoval až později. Jak se cyklistika promítá do schůzek a náplně činnosti, popsala vedoucí Mája Šafaříková.
Když jste zaměřeni na cyklistiku, znamená to, že jen jezdíte na kolech?
Určitě se nezaměřujeme jen na kola. Jak už z názvu „cykloturistický“ vyplývá, věnujeme se i turistice a dalším sportům. Zároveň se zabýváme tématy jako ochrana přírody, poznávání světa kolem nás či budování pevných vztahů mezi členy. Prostě jako oddíl.
Jaký je o cyklooddíl zájem?
Zájem máme docela veliký, hlavně proto, že míst, kde si můžete zajezdit na kole s partou a nemusíte u toho být profi závodníci, není mnoho. Problémem trochu je, že si nás pak lidé zaměňují s cyklokroužkem a diví se, že jenom nejezdíme na kole…
Jak často se scházíte a co všechno děláte?
Scházíme se pravidelně každou středu na schůzce a pak jednou za měsíc na výpravách. Na jaře, v létě a na začátku podzimu jezdíme na schůzkách na kole, v zimě a brzkém jaře chodíme do klubovny. Výpravy záleží na roční době. Míváme jednodenní výlety na kole (i pěšky za nějakým dobrodružstvím), míváme víkendové akce na kole (s brašnami) i pěšky (s batohem na túru) a také jezdíme na akce jako Společný sraz oddílů (září) a Turnaj v ringu ve Stráži pod Ralskem (listopad).
Jak je to s délkami výletů? Kolik kilometrů s dětmi ujedete a podle čeho plánujete jejich délku?
Máme oddíl rozdělený na skupinky – Nejmladší, Mladší a Starší UFOuny, takže takto dělíme děti podle věku a na výlety jezdíme odděleně. Pak je pro nás jednodušší odhadnout, kolik daná skupinka ujede. Nově jsme teď začali dělat to, že na některých schůzkách či výletech nabízíme dvě až tři trasy různých délek a náročností. Začali jsme s tím loni a myslíme, že to má veliký smysl.
Absolvují děti před prvním výletem nějaké školení – co dělat, co nedělat, jak se chovat na silnici apod.?
Taková „školení“ míváme často. Vždy na začátku období, ve kterém máme schůzky na kole, je jedno větší a pak také před každou vyjížďkou si ta základní pravidla osvětlíme. Pár osvěžujících pravidel si dáváme i před vjezdem na jakoukoliv silnici či na místo, kde se pohybuje více chodců.
Na co si při vyjížďkách musíte dávat pozor?
Je toho opravdu hodně. Jako cyklisti máme dost špatné postavení – když jedeme po silnici, překážíme autům, když si chceme popojet městskou dopravou, mají s námi problém chodci. A ne všude je možnost cyklostezek…
Před každým vyjetím kontrolujeme stav pneumatik, bez přileb se nehneme ani na metr a na nohách máme reflexní pásky. Když jezdíme někdy večer nebo v noci (což se zas tak často nestává), hlídáme bílá světla vpředu a červená vzadu, taky si dáváme pozor na barvu oblečení, abychom byli dobře vidět. V brzké době chceme pořídit oddílové UFO reflexní vesty.
Co hlídáte během jízdy?
Jezdíme samozřejmě vpravo, když to lze, tak po cyklostezkách či malých silničkách. Na silnicích jezdíme v řadě za sebou a nesmí se předjíždět, to je naše pravidlo, aby nedocházelo k nešťastným situacím. První a poslední vždy jede vedoucí (krom výjimek, kdy nám trasu určuje některé ze starších dětí), když je nás dost, máme i někoho uprostřed. Poslední má v batohu lékárnu, aby v případě potřeby mohl zakročit. Pokud jedeme ve větší skupině po frekventované silnici, dělíme se na více menších skupinek, aby nás auta mohla v klidu předjet.
Co třeba jízda bez rukou?
Někteří naši UFOuni tak jezdí rádi, ale mají to povolené jen na místech, kde nejezdí auta a není tam drsný terén. Rádi podnikáme i dobrodružnější vyjížďky na kolech (jako třeba traily), ale vždy se snažíme děti vést k (nejen) osobní zodpovědnosti. Chceme po nich, aby se dokázaly zamyslet, co zvládnou, co je pro ně moc těžké a čemu se třeba vyhnout. Pro každý případ s sebou vozíme lékárničku.
Co bys poradila oddílům, které by chtěly zařadit cyklovýlety mezi svou standardní činnost?
Připravit se na to, že budete muset bojovat s větrnými mlýny – někdy umí lidé být opravdu nepříjemní a občas je těžké si to nebrat osobně. Zkrátka banda dětí, vedoucích a kol není vždy a všude vítaná. Určitě je také třeba myslet na bezpečí, takže si připravit to, jak předat základy pravidel dopravního provozu. Připomínat dětem reflexní prvky (a nejlépe mít i nějaké v zásobě) a hlavně přilby (a aby je měli i vedoucí). Není to ale tak náročné, jak to vypadá, a jak se říká, je třeba začínat po malých krůčcích, takže stačí natěšené děti, přilby, nafouknutá kola, celodenní výlet a ostatní přijde postupně. Máme v plánu naši práci s dětmi a koly podrobněji popsat na našem webu (oddilufo.cz).
Ptala se Mirka