Michalův názor na veřejné produkce

Dnes se dostávám k ožehavé otázce – tzv. veřejné produkci hudby, videoklipů či jiných zvukově obrazových záznamů. Otázka zní, zda si na táboře mohu pustit písničku k rozcvičce či rozhlasový přijímač ve stanu. Na stránkách Ochranného svazu autorského se uvádí: „Veřejnými produkcemi je myšleno jakékoli zpřístupňování hudby, videoklipů či jiných zvukově obrazových záznamů (tj. děl, výkonů a záznamů) ve veřejném prostoru, tj. vyjma užití pro soukromé účely (např. v úzkém rodinném kruhu). Spadá sem jak užití hudby či videoklipů ze záznamu (např. z CD či DVD přehrávače), tak zpřístupňování televizního a rozhlasového vysílání prostřednictvím technického přístroje (např. TV, rádio, počítač). Odměnu je povinen hradit každý, kdo zpřístupňuje výše uvedené předměty autorskoprávní ochrany ve své provozovně či mimo ni, pokud je umožněn přístup veřejnosti.“


Pokud si pustím rádio nebo přehrávač ve stanu nebo srubu, je na první pohled jasné, že se o veřejnou produkci nejedná. Pustil jsem si to pro vlastní potřebu, a jen velmi bláhový jedinec by se domníval, že bych to činil pro osoby, které se budou za účelem poslechu shromažďovat kolem mého stanu. To samé platí ve srubu, i když mě navštíví jedna nebo více osob – kvůli nim jsem to nezapnul. Navíc jsou naše tábory neziskové, takže ani nemůžeme uvažovat o provozovně (byť dočasné), neboť ta je obvykle spojována s živností – tedy s provozováním podnikatelské činnosti. Naše činnost je veřejně prospěšnou výchovnou a vzdělávací činností zaměřenou na děti a mládež.


Duch zákona, který zakládá povinnost licenčních poplatků, vychází z toho, že autorům se má dostat odměny za produkci (užití jejich díla) tam, kde to jinému přináší majetkový nebo jiný prospěch nebo to k jeho dosažení přispívá. Logicky to potvrzuje i dovolený, bezplatný způsob užití pro soukromé účely v úzkém rodinném kruhu, kam lze dle mého zahrnout i ty, k nimž máme vztah, kteří se rodinnému kruhu blíží – např. blízké přátele.


K tomu složitějšímu – hudební „produkci“ při rozcvičce a podobných činnostech: položme si otázku, zda bychom rozcvičku nebo podobné činnosti konali i bez hudby? Nepochybně ano, je to součástí obvyklé náplně tábora a tábory se konaly i tehdy, kdy nic takového nebylo technicky ani možné. Šlo by namítnout, že to zmíněné činnosti usnadňuje nebo je to činí atraktivnějšími, ovšem pořádáme je za účelem zisku? Nebo za účelem jiného prospěchu? Děláme to, abychom dětem nám svěřeným učinili jejich pobyt příjemnější, efektivnější (rytmus), radostnější, abychom jim ukázali, že táborové činnosti, se kterými se třeba nesetkali nebo je považují za nudné, jsou v kolektivu, třeba i s hudbou zábavné. V souvislosti s tím nelze nechat stranou tzv. školní licenci podle autorského zákona: podle § 35 odst. 2 autorského zákona je povoleno bezplatné užití díla při školních představeních, v nichž účinkují výlučně žáci, studenti nebo učitelé školy, vysoké školy nebo školského či vzdělávacího zařízení, nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu. My jsme opravdová neziskovka, naše činnost se blíží činnosti vzdělávacího zařízení (ač takovým zařízením nejsme). Chceme, aby naši dětští svěřenci získali nové znalosti, dovednosti, přátelství, osvojili si zdravý životní styl, a to je ku veřejnému prospěchu. Souhlasil by s tím oprávněný autor? Myslím že ano, ale je to o přesvědčení, a pokud dojde tzv. na lámání chleba, bude to na soudu. Rozumný soudce by ovšem měl být na naší straně


Pokud by ovšem na táboře, za odměnu, vystupoval zpěvák nebo skupina – to se ocitáme v jiném režimu a pak by bylo naší povinností předem své povinnosti vůči OSA splnit (nahlásit, požádat o licenční smlouvu a poplatky uhradit). Zcela jiná situace by byla, pokud by pobočný spolek pořádal tábor na komerční bázi (za účelem zisku). Pak by bylo lhostejné, zda by se účastnili naši členové či nikoliv, náš tábor by byl „dočasnou provozovnou“, opět s povinností vůči OSA.
Závěrečná poznámka: Pokud má pobočný spolek ve vlastnictví (v inventáři) rozhlasový či televizní přijímač, jakpak jste na tom s poplatky?


Michal Pokorný, advokát,
právní zástupce Pionýra