V minulém čísle jsme se věnovali nadaným dětem, dnes v tématu budeme pokračovat. Minule jsme si řekli, že se nadané děti mohou projevovat velmi rozdílně a mohou mít různé problémy. Pojďme se jim dál podívat tzv. podívat na zoubek.
Nadané děti mají schopnost abstraktního myšlení, chápou souvislosti, umí zobecňovat, používají a chápou metaforu, mají vhled do vztahu příčina – následek, jsou schopné manipulovat se slovními i matematickými symboly, a to vše výrazně dřív, než odpovídá věku (normálně se toto projevuje po dvanáctém roce života).
Dítě s nadáním se zpravidla samo rádo učí něco nového, má radost z poznání. Je zvídavé, netrpělivé, často chce říct vše hned, a tak skáče do řeči, bere ostatním slovo. Někdy nechápe, že druhý nechápe, neumí, nezná. Není si často svého nadání vědomé a bere je jako normu.
Nadané dítě je schopné zaměřit se na problém a dlouhou dobu u něj vydržet. Zpravidla má velmi dobrou paměť, rychle si vybavuje to, co už dřív slyšelo, vidělo, četlo. Jeho slovní zásoba je bohatá, často se naučí číst ještě před nástupem do školy tak nějak samo.
Myšlení je pružné, má originální myšlenky.
Zájmy jsou hluboké, zaměřené na nějakou konkrétní oblast, často má také mnoho různorodých, všestranných zájmů.
Na co myslet a co se vyplácí a pomáhá
Velmi těžko se zevšeobecňuje.
Pokud v našich oddílech máme děti s výrazným nadáním, měli bychom usilovat o co největší rozvoj všestranných dovedností, nenadřazovat vědomosti nad ostatní. Snažit se budovat u nadaného dítěte schopnost spolupracovat s ostatními, tedy i s těmi z jeho pohledu „méně šikovnými“.
Důležité je nepřenášet na ně výhradně odpovědnost za dění v týmu, nedělat z nich své pomocníky. Výhodou jsou zde věkově smíšené oddíly.
Pokud dítě patří mezi ty nadané, kteří to maskují, měli bychom podporovat jejich sebedůvěru, dávat mu příležitost k tomu, aby objevovalo své silné stránky. Nepromíjet porušování dohodnutých pravidel, nechat je nést následky svých rozhodnutí.
U dětí s výrazným talentem na něco (sport, hudbu, hvězdy, zkrátka cokoli) je dobré vyjadřovat zájem o jejich oblast, hledat cesty, jak umožnit, aby jejich dovednost byla také v oddíle zužitkovaná, byla tam vidět. Zajímejme se o úspěchy dítěte, nechme si vyprávět o různých olympiádách, vyjadřujme uznání.
Pokud takovéto děti ve svých oddílech máme, je to s trochou nadsázky výhra. Je to ale výhra také pro ně. Jsou s ostatními dětmi, tráví čas tam, kde to je pro ně přínosné a užitečné, mají příležitost k rozmanitosti aktivit, které by třeba někdy ani nedělaly, nezkusily.
Majda Zemanová
