Kolikrát si při chroupání jablka uvědomíte, že by tu bez fungujícího ekosystému, obvyklých přírodních podmínek, opylovačů, vody a mnoho dalšího ani nebylo? Jak se vlastně stalo, že jsme natolik zapomněli, jak důležitá je příroda? Proč nám doslova před očima mizí jeden druh za druhým, ale my to nevidíme? A jak to, že přírodu každý vnímá jinak, někdo se jí bojí a někdo naopak říká, že ji miluje, ale pro její záchranu nic nedělá? Nejen na to se pokusím odpovědět v závěrečném čtvrtém dílu Envira pro činnost.
Úbytek biodiverzity
Když na jaře v roce 2018 umíral v Keni poslední samec bílého nosorožce s českými kořeny Sudán, jeho příběh odvysílaly stovky televizních stanic po celém světě. Oprávněně. Tento úchvatný druh totiž zmizel z planety Země naším přičiněním. Stal se mementem naší touhy po penězích a trofejích a budoucí generace se na něj, pokud se neuchytí zmražené embryo, budou moct dívat už jen na fotografiích.
Jenže realita je ještě horší. Odhaduje se totiž, že ohrožen vyhynutím je v dnešní době až jeden z osmi milionů nám známých druhů rostlin a živočichů, někteří už dnes žijí jen v zajetí. Ne všichni z nich jsou ale tak velcí a úchvatní jako nosorožec Sudán, přitom pro zdravé ekosystémy jsou úplně stejně důležití. Rostliny, bakterie, opylovači a další druhy živočichů nám poskytují čistý vzduch, pitnou vodu, kvalitní půdu i opylování plodin – předpoklady života, které dnes často považujeme za samozřejmost.
Stejně jako u klimatické změny i za ztrátu biologické rozmanitosti si můžeme do velké míry sami. Degradací a ztrátou přirozených biotopů, odlesňováním, vyčerpáváním přírodních zdrojů, znečišťováním prostředí i zavlékáním invazivních druhů narušujeme ekosystémy, jež se zde vyvíjely miliony let. A stejně jako u klimatické změny jsou pro nás tyto vazby mezi organismy a jejich prostředím tak abstraktní a nevýrazné, že jen s obtížemi je dokážeme pochopit. I proto přírodovědci bijí na poplach, jen možná ve stínu klimatických hnutí nejsou tolik slyšet.
Vztah lidí k přírodě a enviro problémům
Environmentální problémy mají oproti jiným problémům řadu nevýhod. Jejich projevy jsou pomalé, dlouhodobé, globální a značně komplikované. Je pro nás obtížné představit si, jak bude život na planetě vypadat, oteplí-li se o čtyři stupně Celsia, nebo co se stane, vymře-li většina opylovačů. Hledání řešení je v takové situaci velmi náročné a není divu, že v nás vyvolává spoustu emocí a nezřídka dojde k názorovým střetům, když nás s těmito problémy někdo konfrontuje.
Na pocity ohrožení totiž reagujeme každý jinak. Zažili jste, že když do vás někdo dlouho hučel, co máte dělat, obrnili jste se a přestali jste poslouchat? Ať už vědomě či nikoliv, často používáme obranné mechanismy ega – procesy, které nám sice pomáhají bojovat s úzkostí a stresem, ale ve své podstatě se jedná o přístup pasivní. Mezi obrany ega se řadí například racionalizace, popření, bagatelizace či útok na nositele zpráv („žabičkář“). Opakem je přístup aktivní, který vede k větší objektivitě, toleranci i empatii v diskuzi s druhými. Rozdíl mezi tím, kdy použijeme aktivní a kdy pasivní řešení, určuje především přesvědčení o vlastních možnostech a schopnostech a dostupnosti řešení. Jednoduše řečeno, máme-li pocit, že nic nezmůžeme a žádné řešení se nenabízí, spíše sklouzneme k obranným mechanismům a naopak. I proto je důležité v debatě místo kritiky nabízet spíše řešení a naději.
Obrany ega ale nejsou jediným limitem naší racionality. Zkuste se někdy například zeptat kohokoliv v okolí, jestli má rád přírodu. Podle výzkumů by kladně odpovědělo až 98 % respondentů. Jen málokdo z nich se ale bude občansky angažovat za její záchranu nebo omezí automobilovou a leteckou dopravu. Tomuto rozporu mezi postoji a chováním se říká kognitivní disonance a pro komunikaci environmentálních témat je jeho pochopení velmi důležité.
Je také potřeba brát v potaz, že pro každého z nás příroda znamená něco jiného a máme různou míru potřeby kontaktu s ní. Někomu stačí příroda nakreslená na papíře, jiný uznává pouze bezzásahové zóny v Národním parku. Je proto dobré umět si sám vyjasnit svůj postoj k přírodě a nebýt pak překvapený, že to někdo má úplně jinak. Pomoci mohou například následující otázky: Jak často vyrážíš do přírody? Co ti to přináší? Cítíš se v přírodě jistě? Umíš ocenit například šumění lesa nebo rosu v trávě? Je v pohodě si z přírody pouze brát? Je důležitější zachovat celek nebo každého jednotlivce? Je důležité chránit životní prostředí? A Proč? Schválně si na ně zkuste nyní odpovědět. 🙂
Náměty na činnost:
Příroda jako hra
Cíl: adaptace na přírodní podmínky, prohlubování estetického cítění, zklidnění
Věk: kdokoliv
Pomůcky: žádné
Popis: Ano, bylo to tu už několikrát, ale opravdu. Zkuste jednou místo vymýšlení složité hry vzít vaše (především menší) svěřence jen tak do lesa, do přírody a nechat je si hrát, vymýšlet si vlastní hry, tvořit. Právě volná hra dětí totiž posiluje tzv. self-efficacy, což by se dalo přeložit jako víra ve vlastní schopnosti, sebedůvěra (kterou potřebujeme pro aktivní řešení). Pro větší děti (zvyklé na kontakt s přírodou!) je dobré vzít je i do „drsnějších podmínek“, přespat pod širákem atd. Příroda má ale blahodárné účinky i pro dospělé a teď v této nejisté době obzvlášť. Zkuste si někdy, třeba na jaře, jen tak lehnout a hodinu se dívat do koruny stromů. Uvidíte, že se vám zlepší pozornost i nálada.
Ovocná hostina
Cíl: uvědomit si význam včel a potřebu jejich ochrany
Věk: 1. stupeň ZŠ (ale klidně i dospělí J)
Pomůcky: zalaminované kartičky vždy se čtyřmi lepítky stejné barvy (minimálně 4 barvy, lépe víc) + pár prázdných, reálné ovoce (nejlépe celé kusy, např. hroznové víno, třešně…), šátky/fáborky
Popis: Napřed rozmístíme po louce všechny kartičky, které představují jednotlivé rostliny. Pak rozdělíme děti na dvě vyrovnané skupiny – jednu skupinu budou představovat včelky, druhou farmáři. Předem se určí, kolik bude hracích kol (sezón) a farmářům se řekne, že na konci každé sezóny musí mít minimálně 5 kusů ovoce, aby přežil zimu. Jedno kolo by mělo trvat cca 5–10 minut, v závislosti na vzdálenostech.
Jakmile začne hra, úkolem včelek je opylit co nejvíce rostlinek, to znamená, že na každé kartičce musí být lepítka čtyř různých barev, přičemž včelka vždy může přenášet jen jedno lepítko (proto je dobré mít i pár volných kartiček). Úkolem farmářů je najít tyto opylené rostliny a donést je po jedné na trh (někde kus od hracího pole), kde je můžou směnit za opravdové ovoce. Pokud chcete, můžete dát včeličkám na opylování v prvním kole náskok tím, že si farmáři např. budou muset nachystat/sehnat bedýnky na ovoce nebo prozkoumat situaci na trhu.
Cílem farmářů je samozřejmě získat co nejvíce ovoce, ale také chránit včely, protože čas od času do hracího pole na chviličku vběhnou vedoucí jakožto pohroma včel (jednou to může být chemické hnojivo, jindy výbuch sopky a zastínění slunce, dlouhodobá zima, útok sršňů nebo třeba viróza). Pokud se vedoucí dotkne včely, včela umírá a končí (nebo je nějakou dobu pryč). Jediný způsob, jak včely zachránit, je buď bránit, aby se vedoucí ke včelám nedostali, nebo jim strhnout fáborek/ocas, čímž pohroma končí a vedoucí odchází. (Není cílem všechny včely hned vybít, ale aby si farmáři své včely bránili a hýčkali, stačí třeba 2 vedoucí).
Hra by měla končit diskuzí o důležitosti opylovačů a tím, co pro ochranu včel můžeme dělat (kupovat potraviny z ekologického zemědělství, pěstovat si něco sami, vyrobit hmyzí hotel nebo nesekat tak často trávníky atd.).
Výzkumníci
Cíl: uvědomit si odlišnosti v našem vnímání přírody, naše postoje a pro-environmentální chování
Věk: 8. – 9. třída + instruktoři
Pomůcky: sestavený dotazník, papíry, tužky
Popis: Napřed vyzvěte děti samotné, ať se zkusí zamyslet nad tím, co pro ně znamená příroda. To mohou buď nakreslit, vytvořit si svoji myšlenkovou mapu nebo to každý může jen říct. Poté se pokuste seskupit všechny obrázky nebo myšlenky dohromady, např. na tabuli či flipchartový papír, aby byla vidět různorodost. Podebatujte s dětmi o jejich myšlenkách a o tom, jak důležitá pro ně příroda je a co pro ni případně dělají.
Následně jim představte, že se z nich stanou výzkumníci zkoumající hodnoty, postoje a chování lidí ve svém okolí. Zkuste společně sestavit jednotný dotazník, který bude hledat odpovědi na otázky z diskuze. Například: Co pro vás znamená příroda? Jak silný je váš vztah k ní na stupnici od jedné do pěti? Je podle vás potřeba přírodu chránit? Jestli ano, tak jak a kdo by to měl dělat? Co děláte pro ochranu přírody vy sám/sama? atd. Pak děti vyzvěte, aby zkusily vyzpovídat někoho ve svém okolí, rodiče, kamarády, příbuzné… Na další schůzce pak odpovědi projděte a odpovězte si na otázky: Je tam něco, co vás překvapilo? V čem se odpovědi shodují a v čem se liší? Co lidé dělají pro přírodu? A pomáhá to skutečně v řešení environmentálních problémů? (Viz. Ekologická nebo uhlíková stopa). Na základě odpovědí si zkuste společně vytvořit sadu aktivit, které můžeme pro přírodu dělat my všichni.
Tirís
Ostatní náměty a inspirace:
Test pro děti o biodiverzitě: https://vodnistrazci.cz/hry/testy/co-vsechno-vis-o-biodiverzite.html (+ kvízy na další témata)
50 aktivit, které by děti měly zažít do 12 let: (https://ucimesevenku.cz/wp-content/uploads/2019/10/Jdete_ven_nez_vam_vyrostou_pracovni_list.pdf)
Výukové materiály na téma biodiverzita: https://ekoskola.cz/_files/userfiles/Materialy/8-Biodiverzita.pdf
Výroba hmyzího hotelu, krmítka a pítka pro ptáčky, květinové záhony
Zdroje:
https://www.europarl.europa.eu/
https://wave.rozhlas.cz/cesi-prirodu-miluji-odpustit-si-kvuli-ni-maso-nebo-letani-ale-nedokazi-7612618