Proč jsou emoce důležité, když pracujeme s dětmi? Proč je důležité vědět, jak na ně reagovat? Emoce jsou přítomné na každé schůzce, při každé víkendovce, na každém táboře. Někdy jich je víc, jindy méně, ale jsou s námi pořád. Emoce nám poskytují informace o tom, co je dobré a co je špatné. Ovlivňují naše sociální chování, a proto je důležité, abychom s nimi uměli pracovat.
K tomu, abychom s emocemi uměli pracovat, je musíme znát a umět pojmenovat. Je vhodné začít těmi jednoduššími, základními emocemi a jejich poznávání přizpůsobit věku dětí. Různé teorie pracují s několika variantami základních emocí, ale vždy jsou mezi nimi radost, vztek, smutek a strach. Strachu a smutku se budeme věnovat podrobněji před letními prázdninami, teď začneme radostí a vztekem.
Při hrách se velmi často objevují ruku v ruce, je mnoho her, které jsou zaměřené přímo na jejich ztvárnění a pojmenování. Jiný rozměr dostane známá hra na babu, když se musíte pohybovat jen v souladu s vybranou emocí (šťastná baba bude běhat jinak než vzteklá či znuděná) nebo vytváření soch či fotek s nějakým emočním nádechem.
Na chvíli zavřete oči a přeneste se na vaši běžnou schůzku. Hrajete vybíjenou a Pepa zrovna vybil Anetku. Pepa má velkou radost, Anetka je naštvaná, protože ji zase vybili první, vůbec si nezahrála a má pocit, že se proti ní obrátil i její dobrý kámoš Pepa. Začne se vztekat, kopne do batohu, který má u lavičky, a naštvaně si na lavičku sedne. Pepa si toho nevšímá, raduje se, protože se mu málokdy povede někoho vybít, vybíjená nepatří mezi jeho silné stránky. Obě děti prožívají v tu chvíli velkou emoci, každý jiné polarity, ale oba na ni mají právo. Jak bychom na tyto emoce měli reagovat my jako vedoucí? S Pepovou radostí to bude jednodušší, většina z nás by ho nějak podpořila, pochválila. Ale co ten vztek? Jak na něj vhodně zareagovat? V první řadě je potřeba udržet na uzdě svoje vlastní emoce a nezačít na Anetu křičet, aby se uklidnila. Pamatujte si, že tahle věta ještě nikdy nikoho neuklidnila. Není dobré ani prožívané emoce potlačovat. Měli bychom Anetce umožnit si danou emoci, v našem případě vztek, prožít, ale tak, aby neovlivňovala ostatní.
Vztek je emoce, která rychle přijde a stejně rychle odezní. Na schůzkách se můžeme spolu s dětmi učit na silné emoce reagovat. Technik, jak silné emoce zvládat, je mnoho, zde je jedna z těch, které můžeme použít kdykoliv a kdekoliv, protože k ní potřebujeme pouze náš dech. Při prožívání silné emoce (a nemusí to nutně být vztek, ale i smutek, úzkost, strach) se na chvíli zastav a dýchej. V klidu se nadechuj nosem, vydechni ústy. Výdech by měl být delší než nádech. Můžeš si představit, že sfoukáváš svíčky na dortu nebo odfukuješ odkvetlou pampelišku. Soustřeď se jen na svůj dech, silná emoce se za chvíli stane běžnou emocí a budeš se moci zase zapojit do hry.
Doufám, že emočně náročné Vánoce budou hlavně šťastné, veselé, klidné a spokojené. Že budete prožívat především radost a ne zklamání. A když už nějaká nepříjemná situace přijde, nenechte se jí rozhodit, nadechněte se a jděte dál.
Majda Zemanová