V posledních několika číslech Mozaiky jste možná zaznamenali nový podpis – Vojta Langer. Je to nový člen redakčního týmu, dlouholetý člen Pionýra PS Klubovna 14 a také student pedagogiky na Masarykově univerzitě v Brně. Tak si ho pojďme trochu představit.
Představ se ve třech slovech a trochu je vysvětli.
Malý, snaživý a vtipný.
Proč malý, je dle mého jasné. Nebyl jsem obdarován tím, čemu lidé říkají normální velikost, a spíše jsem zůstal při zemi. Přesto jsem ale díky mému často hlasitému projevu nepřehlédnutelný.
Snaživý proto, že když se pro něco nadchnu, snažím se do toho jít na 200 %. I když se to ne vždy povede a mně se do cesty postaví různé překážky, snažím se danou činnost dělat na maximum.
A proč vtipný? Miluju jakýkoli humor – rád lidi rozesmívám vtipy a dělám si nevinnou srandu jak ze sebe, tak občas i z druhých.
Jak tě napadlo přidat se do týmu Mozaiky?
Jsem dobrý kamarád s Matějem Zíkou, který pracuje na Ústředí Pionýra v Praze. Vzhledem k tomu, že jsem na střední škole studoval obor fotograf, dostal jsem nabídku přidat se do týmu Mozaiky a možná i jiných oblastí v Pionýru, jako je například sekce propagace a komunikace. Po Matějově konzultaci s povolanějšími členy jsem byl přijat.
Studoval jsi fotografii. Co tě na focení baví a jak bys ho chtěl využít do budoucna?
Vždycky jsem se chtěl věnovat jakékoliv činnosti v oblasti multimédií. Ať už to byla fotografie, kinematografie, grafika a další. A tak jsem ji nástupem na střední školu ve Vizovicích začal studovat a neskutečně mě to chytlo. Ačkoliv jsem si neužíval úplně všechny žánry, bavilo mě to. V průběhu studia jsem ale zjistil, že mě mnohem více baví umělečtější část tohoto povolání. A to je vlastně i to, jak bych si představoval ji využít do budoucna. Chtěl bych dělat to, co mě baví. Fotit jak pro radost, tak i pracovně. A samozřejmě bych i rád využil své dovednosti a pomohl Pionýru právě v oblasti komunikace a propagace.
V minulých letech ses několikrát úspěšně zúčastnil pionýrské fotografické soutěže Clona, letos budeš poprvé i porotcem. Co bys poradil dětem a vedoucím, kteří uvažují, že do Clony také pošlou fotky?
To je hodně těžká otázka. Záleží samozřejmě na daném tématu, ale obecně bych poradil zamyslet se nad fotkou samotnou. I při focení momentek se zamyslet nad kompozicí a celkovém zachycení emocí daného okamžiku.
Co tě na práci na Mozaice baví?
Nejvíce si užívám obrovskou variabilitu, kterou práce v Mozaice má. Také je to pro mě ideální činnost, kterou můžu dělat souběžně se školou. Líbí se mi, že se mnou ostatní počítají jako s plnohodnotným členem týmu. Ale úplně to nejlepší je, že se jedná o práci, která mě baví a zároveň vidím prakticky okamžitou zpětnou vazbu, což je pro mě to nejdůležitější.
Jak dlouho jsi v Pionýru a kdo tě do něj přivedl?
V Pionýru jsem zhruba deset let a dostal jsem se do něj úplnou náhodou. Jako malého mě totiž rodiče posílali každý rok na nějaký tábor, aby si dopřáli aspoň týden klidu. A jeden rok jsme byli pozváni kamarády rodičů na stavění dětského tábora. Mně bylo tehdy devět let, takže jsem skoro nepomáhal, ale byl jsem tam. Když se pak rodiče v roce 2013 rozhodovali, na jaký tábor pojedu, napadlo je, že to bude právě ten tábor, na kterém jsme pomáhali. Byl shodou okolností pod záštitou Klubovny 14 a Pionýra, a když jsem tam tehdy přijel a strávil 10 dní svého života mezi pionýry, okamžitě jsem si to zamiloval. A tak jsem jezdil na další a další akce, až jsem se nakonec stal instruktorem a pak vedoucím.
Co tě na práci s dětmi baví?
Baví mě asi ta radost, kterou jim můžu přinášet. Byl jsem sám v menší či větší míře vychován pionýrem a mám na ty dny, kdy jsme hrávali hry a dělali další aktivity, krásné vzpomínky, a tak bych tyto vzpomínky rád vytvořil i ostatním. Protože když to přináší radost dětem, tak to přináší radost i nám vedoucím.
Ptala se Mirka
