Výroční zasedání Pionýra není jen o změnách v dokumentech Pionýra a o volbách orgánů. Sobotní odpoledne bude tradičně věnováno diskuzím v pracovních skupinách. Jedna ze skupin bude řešit otázky řízení. Ne, že bychom se zabývali efektivitou řízení spolku, v diskuzní skupině se budou její účastníci bavit o řízení krajských organizací, vazbami na vrcholné orgány a ústředí Pionýra a také o spolupráci krajských kanceláří s pionýrskými oddíly.
Co je to krajská kancelář Pionýra? Mělo by to být srdce KOP. Tady se sbíhají požadavky z vrcholných orgánů a informace, tady se řeší rozvoj kraje, tady najde každá pionýrská skupina ty správné lidi, pokud potřebuje s něčím pomoct.
Co vlastně patří mezi povinnosti krajských vedení a krajských kanceláří a co je to, čím se od sebe jednotlivé krajské organizace liší? I na to přijde určitě řeč, takže diskuzní skupina může být velmi inspirativní. Nahlédnout přes plot k sousedům a podívat se, co dělají jinak, nikdy neškodí. Předávat si zkušenosti, náměty radit si navzájem patří k pionýrskému životu.
Základní debata se ponese dvěma tématy – práce s dospělými a ekonomika.
Práce s dospělými není jen základní vzdělávání, pokud vás zajímá tahle problematika, zamiřte do pracovní skupiny k Lukáši Breburdovi. Budeme se bavit o celém cyklu pionýrského života. Jak pracujeme s člověkem, který se rozhodne, že se stane pionýrským funkcionářem? Bavíme se s ním od začátku nejen o nabídce benefitů, ale i o tom, co ho v budoucnu čeká? Víme, co očekává on? Že krajská pionýrská vzdělávací centra zajišťují klasické vzdělávání, to všichni považujeme za samozřejmost. Jak ale reagujeme na potřeby lidí pracující v jednotlivých funkcích? Realizujeme opravdu na míru jednotlivým funkcím něco, čemu se říká celoživotní vzdělávání? Pracujeme s motivací? Mají naši vedoucí a další funkcionáři pocit, že si jejich práce krajské vedení všímá?
Ekonomika je velmi citlivé téma. Najít dobrého hospodáře na pionýrské skupině je problém. Najít dobrého ekonoma kraje je obrovský problém. A najít k tomu lidi, kteří budou ochotni pracovat v kontrolní komisi KOP a budou metodicky vést a pomáhat, to mají vyřešeno málokde. A přitom se už léta bavíme o průvodcování. Proč by novému hospodáři nemohl poradit ten ze sousední zahrádky, zvlášť, když to třeba tihle dva mají blízko. Průvodcování ale není nahodilá pomoc, je to řízené a plánované pomáhání, provázení problematikou a dlouhodobá pomoc. Ne, určitě to není tak snadné jako na papíře, ale vyzkoušeli jste to? Každý předseda KOP má vyrážku, když se jen blíží doba účetních závěrek, tvářit se, že tohle téma na krajích nebudeme řešit, je nesmysl. Je to jedna z přenesených pravomocí spolku. Stejně tak je třeba řešit vyúčtování dotací, projektování a spoustu dalších věcí, které jsou pro chod pionýrských skupin a celého spolku nezbytné.
A co dál? Třeba pořádání akcí pro děti, postupové soutěže a zajištění jejich postupovosti z krajů na republiková finále. Péče o krajské půjčovny a jejich vybavení. Pomoc pionýrským skupinám. Sběr dat a jeho systém. Krajské informační toky včetně těch propagačních. A kdo ví, co ještě do diskuze její účastníci přinesou.
Že je to sekce pro funkcionáře krajů? Kdepak! Ti by tam stejně jako pracovníci krajských kanceláří být měli, ale celý systém řízení je přece o tom, aby oddílový vedoucí měl krytá záda a zajištěný komfort a mohl se věnovat především práci s dětmi. O potřebách oddíláků a pionýrských skupin mohou zasvěceně mluvit především ti, kdo na těch skupinách a v oddílech pracují. Komu je tedy diskuzní sekce určena? Každému, koho zajímá práce krajů a jejich spolupráce především se skupinami.
Díky těm, kdo tuhle skupinu obsahově připravují – Ivaně Vejvodové, Ivaně Mochurové, Jirkovi Manychovi a Rudovi Zeusovi.
Darina