Dostal se mi na stůl stesk v podobě faktury a předžalobní upomínky. Vedoucí jedné PS cca před dvěma měsíci vedl telefonát s milou a ochotnou dámou. Na otázku, zda má několik minut času, že by mu chtěla říci něco důležitého, reagoval souhlasem a dáma mu sdělila obdiv k činnosti jeho PS s tím, že by ráda informovala širší veřejnost. V rychlé mluvě vylíčila výhody, hrnoucí se budoucí sponzory a mnoho nepřekonatelných výhod. Pak se dotázala, zda souhlasí s uzavřením smlouvy o zveřejnění informací o PS, zřejmě padlo něco o ceně, nechala vedoucího zopakovat, jak se jmenuje, kdy se narodil, kde bydlí a že je statutárem PS a zda souhlasí s tím, co bylo dohodnuto. Na vše se jí dostalo uspokojivých, pravdivých a nakonec i kladných odpovědí. Za měsíc se objevila faktura s tím, že na základě telefonicky uzavřené smlouvy má býti skupinou zaplaceno přes 2000 Kč za zveřejnění v jakémsi internetovém nicneříkajícím katalogu čehosi. Vedoucí reklamoval s tím, že nic takového neobjednával. Po asi třech týdnech přišlo psaní z advokátní kanceláře s tím, že uzavřel smlouvu telefonicky, že s jeho souhlasem (skutečně na to byl dotázán) byl pořízen zvukový záznam, který mu může být poskytnut s tím, že pokud PS nezaplatí a bude žalována, může být odsouzena i k úhradě nákladů soudního řízení.
Vedoucí PS se mne dotazoval, zda s tím lze něco dělat, že rozhovor byl podivný a že přece obchody po telefonu mají zvláštní režim, kdy oslovení jsou chráněni. Tak tomu je ale jen u „spotřebitelů“. Ochranu spotřebitele obsahuje a definuje občanský zákoník, ovšem pojem spotřebitel je definován v § 419 tak, že spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Problém je v pojmu „člověk“. Pionýrská skupina není člověkem, ale pobočným spolkem, a tudíž právnickou osobou. Člověk právnickou osobou není. Pokud tedy vedoucí PS jednal jménem PS, jednal jménem právnické osoby, a proto nejednal jménem spotřebitele. Proto se na pionýrskou skupinu ochrana poskytovaná spotřebitelům nevztahuje. Pro smlouvy platí zásada neformálnosti, ledaže zákon nebo dohoda stran vyžaduje určitou speciální formu (např. smlouva o převodu nemovitosti musí být vždy písemná). Smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah, což je možné i pronášením slova „Ano“ do telefonu. Pokud jde o smlouvy, které v písemné formě uzavřeny nejsou, je věcí smluvních stran, zda jedna druhé obsah smlouvy třeba písemně potvrdí (má to jen význam důkazní).
Pokud by vás podobná zkušenost potrefila, je potřeba ihned prostudovat podmínky jejího zrušení nebo vypovězení (obvykle na druhé straně faktury nebo kdesi v hlubinách internetu), jinak by mohlo dojít k automatickému prodlužování smlouvy.
Všem proto doporučují sociálně výchovnou hru simulovaného odmítání telefonických nabídek. Jeden z dvojice bude nabízet a druhý bude trénovat slova „Nemám zájem“, „Nesouhlasím“ a „Ne“, případně otázku „Co bylo nesrozumitelného na slovech Nemám zájem?“.
Michal Pokorný, advokát, Právní zástupce Pionýra
