44 zpěváků a hudebních uskupení, což znamená více než 180 vystupujících, dvě pódia, pětičlenná porota a téměř dvanáctihodinový program. Tak by se dal v číslech shrnout 32. ročník Republikového finále Dětské Porty, který se poslední květnovou sobotu uskutečnil na nádvoří Starého pivovaru v Kroměříži.
Nechybělo mnoho a letošní ročník by se mohl konat jinde než v Kroměříži. „Po pátém ročníku jsme ji chtěli poslat zase do jiného města, ale kroměřížský radní Jiří Kašík nás přesvědčil, aby zůstala zde,“ řekla v úvodu sobotního soutěžního dne předsedkyně Pionýra a členka pořadatelského štábu Dětské Porty Darina Zdráhalová. Radní Jiří Kašík poté vysvětlil, proč si přál, aby tato akce zůstala ve Zlínském kraji. „Kroměříži se přezdívá Hanácké Athény, což je symbol dvou oblastí – jednak je to něco starobylého a historického, ale zároveň byly Athény synonymem vzdělanosti a kultury. A já se snažím přetáhnout Kroměříž od stáří a historie ke vzdělanosti a kultuře,“ řekl Kašík. Dětské Portě dal záštitu i hejtman Zlínského kraje Radim Holiš, který přiznal, že ačkoli nehraje na žádný hudební nástroj, má rád hudbu všech žánrů, a na Portě je poprvé. „Líbí se mi, že tu jsou dvě stage, je to dynamické. Diváci mají kontakt s umělcem a zároveň umělec dostává napřímo zpětnou vazbu, což je super,“ řekl hejtman Holiš. Diváci, kteří seděli mezi oběma pódii, mohli dění sledovat pohodlně na otočných židlích.
Pak už přišli na řadu soutěžící, kteří se v průběhu celého dne opět střídali na dvou pódiích. Jde o muzikanty, kteří na Republikové finále. Dětskou Portu letos moderovaly dvě zpěvačky – Jana Štěpánová a Jana Rychterová. Zkušenosti už spolu mají, byly to právě ony dvě, kdo před dvěma lety moderovaly netradiční on-line ročník Dětské Porty. Před vyhlášením výsledků dámy vystoupily na společném koncertu.
Vitrážové kytarky, které také pro letošní ročník vyrobil kroměřížský umělec Milan Šanda, byly předány v závěru večera. Oceněni byli například Vít Kotora z Plzně, hudební skupiny UBA či Sananaj nebo táborová skupina Kamarádi z Holešova. Pro dvě ceny si na pódium přišel Samuel Rychtar z Brna, který uspěl i se svou autorskou písní Dejavu.
Absolutním vítězem letošního ročníku se stal Jan Novorka z Tábora, jenž uspěl nejen v sólové kategorii, ale také se svou mladší sestrou Antonií. Porota, v níž usedli například hudebník Jan Kamír, bývalá vítězka Dětské Porty Irena Petříková či Miloš Keller z Country rádia, se letos po šesti letech rozhodla udělit Zlatou Dětskou Portu. A jejím novým držitelem se stal právě jednáctiletý Jan Novorka. „Honza se Dětské Porty účastní už počtvrté a zvítězil ve všech ročnících kromě jednoho, kdy byl druhý. Letos se mu navíc podařilo zvítězit ve dvou kategoriích, je u něj vidět pokrok, a právě proto mu Zlatou Dětskou Portu dáváme,“ vysvětlil předseda poroty Miloš Keller. To ovšem není všechno, Jan Novorka získal ještě ocenění za kytarový projev a navíc s Antonií dostali pozvánku na Portu do Řevnic. „Nečekal jsem, že se takhle malí můžeme dostat na dospěláckou Portu. Je to pro nás čest,“ řekl po vyhlášení Honza, který už loni dělal předskokana folkaři Víťovi Troníčkovi.
Potřetí byla součástí Dětské Porty i soutěž Tleskáme soupeřům. „Každý účastník soutěže mohl dát hlas soutěžícímu, který mu byl svým jednáním, vystupováním, projevem i chováním nejvíce sympatický“ vysvětluje šéf organizačního štábu František Čálek. Háčkovanou, ručně vyráběnou figurku tleskajícího trampa si odnesl Ondřej Jakubík, který publikum bavil svou bezprostředností i vlastními texty písniček. „Vůbec jsem to nečekal – je to obrovské překvapení. Je to pro mě asi nejdůležitější cena. Potvrzení, že to bavilo lidi, protože to je to, co mám nejraději,“ popsal mladý písničkář z Oder na Ostravsku, jenž už pravidelně koncertuje sám nebo s písničkářem Michalem Horákem.
Letošní Dětská Porta měla ale i svou úžasnou přidanou hodnotu. I když se jedná o soutěž, mohli jsme tu pozorovat vzájemnou podporu mezi soutěžícími, fandění, tleskání, tančení, vznikající přátelství mezi mladými hudebníky z celé republiky, ale i radost z toho, že se „staří známí“ hudební přátelé mohou znovu potkat a třeba si i společně zahrát a zazpívat. Chcete důkaz? Tohle nám třeba odpověděl Sam Rychtar na dotaz, jestli na Portu přijede i příští rok. „Nezáleží to jen na mě, jestli sem budu vyslán. Ale i kdybych se sem nedostal jako soutěžící, určitě přijedu jako divák.“ A přesně to je ta přidaná hodnota, kterou s sebou Dětská Porta přináší – přátelství a kamarádství.
Mirka, Vojta a Anička
Honza Novorka: Je pro mě čest hrát na dospělácké Portě
Honzo, tys letos prakticky vyhrál všechno, co se dá. Co tomu říkáš?
Honza: Vůbec jsem to nečekal. Nejel jsem sem vyhrát, ale zahrát si před lidmi, potkat se s kamarády. Na Portě mě to baví, a když přijde nějaký úspěch, je to jen bonus.
Dneska bylo těch bonusů ale požehnaně…
Honza: To jo. Nečekal jsem, že bych mohl vyhrát Zlatou Portu nebo že by mě někdo pozval na nějaký festival. Loni jsem dělal předskokana Víťovi Troníčkovi na festivalu Hrošení. Jinak jsem na dospěláckém festivalu nikdy nehrál a je to pro mě čest.
Dneska jsi tu hrál se sestrou Toničkou. Jak se vám spolu hraje?
Honza: Dobře, i když se občas hádáme. Někdy to není úplně nejlepší, ale vždycky se nakonec nějak dohodneme.
Oba si zahrajete na Portě, kde bude mnohem víc diváků než tady. Nebudete mít trému?
Honza: Nečekal jsem, že se takhle malí můžeme odtud dostat na dospěláckou Portu v Řevnicích. Ale trému nemívám.
Tonička: Loni jsem tady ještě trému měla, letos už vůbec.
Co vás kromě hudby baví?
Honza: Zajímám se i o fotbal a biatlon. Sám dělám atletiku a taky mě baví vypisovat si sportovní tabulky. Už jich máme doma hodně, mám na něj speciální poličku. Ve škole mě baví zeměpis a matematika.
Tonička: Mě baví sport a mám ráda zvířata. Doma sice žádné nemáme, ale nějaké bych chtěla.
Když jsi letos posbíral tolik cen, není to pro příště zavazující? Nebudeš mít trému, že od tebe budou všichni čekat zase úplně perfektní výkon?
Honza: Já nikdy nemám trému. Už jsem tady dneska všechno splnil a už sem budu jezdit jen za kamarády.
Ptala se Mirka
