Ondra si vzal na tábor nůž. Dostal ho od rodičů ke 14. narozeninám. A nebyl to nůž ledajaký: Victorinox RangerGrip 174 Ws 17. Ta sedmnáctka v názvu znamenala sedmnáct funkcí, včetně zmenšených, ale stále plnohodnotných kleští. Tomu odpovídala i cena přes čtyři tisíce korun. Nůž obdivovali všichni, včetně vedoucích.
U řady účastníků tábora se stal cílem výnosu z nejbližší brigády nebo chtěným dárkem. Táborové dny uplynuly.
V prvním zářijovém týdnu, po rozpačitém telefonátu, hlavního táborového vedoucího Roberta navštívila nasupená Ondrova maminka. Robert se tak dozvěděl, Victorinox RangerGrip 174 Ws 17 si Ondra domů už nepřivezl, protože se vsadil. Do konce tábora měl ulovit nejvíce na tři pokusy bobříka mlčení, tedy 24 hodin nepronést ani slovo. Na druhé straně sázky byl Lukáš z téhož táborového oddílu. Ondra byl neúspěšný a v poslední den tábora Lukášovi nůž předal a dodržené slovo ocenil potlesk kamarádů. Ondra odjel o nůž chudší, ale s pověstí čestného chlapíka. Ovšem se zlou se doma potázal.
Maminka vyrazila za Robertem s tím, že výchova a péče o svěřené děti byla hanebná a svádějící k hazardu. Že syn z toho nemá rozum, neváží si peněz, a že když už takovou sázku uzavřel, tak to neplatí, protože s tím žádný z rodičů nesouhlasil, a že nůž vlastně jeho ani tak moc nebyl, protože vše, co patří dětem, je vlastně rodičů, že musí být nůž vrácen nebo musí skupina dát nový nůž nebo ho zaplatit. A tak Robert skončil u mne. Sešli jsme se v šesti: Ondra s oběma rodiči, Lukáš bez rodičů, Robert a já. Po hodině jsme se rozešli a nůž zůstal tam, kde na začátku byl. Rodiče pochopili, že nemají pravdu, kluci byli rádi, že byli respektováni, a Robert, že problém zmizel.
Po chvilce rozhovoru oba rodiče totiž připustili, že Ondra nůž opravdu dostal jako dárek. Tvrdili ale, že se o nůž vsadit nemohl. Tak jsem se zeptal, zda mu to řekli, a dozvěděl jsem se, že ne. Stejně odpověděli na otázku, zda mu to k noži třeba napsali nebo zda už takový „omezený dárek“ někdo v rodině dostal. Na otázku, zda by Ondra musel nůž zaplatit, pokud by ho ztratil, se mi vysmáli s tím, že nový by mu nekoupili. Pak s nevůlí připustili můj závěr, že nůž se opravdu stal Ondrovým vlastnictvím, protože už nikomu jinému nepatřil. Z toho jsem pro ně dovodil, že když už Ondrovi, byť nezletilému, nůž dali, tak je přece logické, že jako „obdarovaný“ má právo s ním nakládat dle vlastního uvážení a že rodiče mají sumu oprávnění, ale zákonní zástupci nemohou být vlastníky darované věci. A pokud už Ondra má právo vlastníka, tak přece věděli, proč mu dárek dali. Přece dospěli k závěru, že je schopen takový nůž mít a odjet s ním i na tábor. Asi nepředpokládali, že se o nůž Ondra vsadí, ovšem i to se stává. Když tedy Ondra mohl nůž dostat, mohl ho nosit a nést riziko, že ho ztratí, tak se o něj mohl i vsadit. Bylo by něco jiného, pokud by se vsadil o motocykl nebo byt rodičů. Tady se ale pohyboval v oblasti jím vlastněné věci, a i když byla drahá, byl to on, kdo riskoval, a zase on, kdo přišel o hodnotnou věc. A půjdeme-li do důsledku: po právní stránce nebylo o výsledku sázky pochyb, sázka byla splněna a dodržena, a právě na sázky pamatuje občanský zákoník (§ 2875): pokud byla výhra dána (nůž byl předán), nemůže být požadována zpět. Výsledek rodiče přijali s rozčarováním, ale s pochopením (Ondra asi nový nůž nedostane) a svým způsobem i s respektem k dodrženému slovu. Robert vyšel poučen s tím, že na táborech vydá nařízení o zákazu sázek o osobní věci. Já mu poradil, aby zakázal i sázky o táborové stravování a vůbec
o věci v hodnotě více než… Robert mi zakázal pokračovat s tím, že si to bude muset hoooodně promyslet.
Pro náš příběh byly důležité dva pojmy občanského práva: právní osobnost a svéprávnost. Z nich lze vše dovodit: Když se člověk narodí (samozřejmě živý, ale to musíme my právníci dodávat), získává okamžikem narození právní osobnost. To znamená, že jakmile se miminko poprvé nadechne, je schopné, i když to neví, mít práva a povinnosti plynoucí z předpisů.
I když se to někomu nebude zdát, tak je to pravda: miminko se stává klientem zdravotní pojišťovny, a pokud by bylo jediným dědicem tatínka – tragicky zahynuvšího realitního magnáta – tak by naše miminko muselo platit daně z nemovitostí, příjmu a nemovitosti udržovat. Samozřejmě to nemůže dělat osobně, ještě se neumí ani podepsat, ale to zákon řeší zákonným zástupcem nebo s pomocí opatrovníka. Právní osobnost je tak objektivní vlastnost a trvá až do smrti – nezáleží, jak na tom člověk zrovna je – i nemocný v kómatu má právní osobnost. Je to stále živý člověk,
i když není schopen komunikovat.
Naproti tomu svéprávnost – má ji logicky jen někdo s právní osobností – je schopnost. Spočívá ve způsobilosti se chovat tak, aby mi z toho vznikla práva (například koupím si lístek na vlak a má právo nastoupit do vlaku a nechat se odvézt kam potřebuji) nebo aby mi vznikly povinnosti (objednám si zájezd, tak jsem povinen ho zaplatit). Plné se nabývá v 18 letech, před tím výjimečně, a svéprávnosti se nabývá postupně: mladší 18 let (nezletilý bez plné svéprávnosti) může činit jednání přiměřená rozumové a volní vyspělosti nezletilých v jeho věku. Jinými slovy – je to individuální. Asi nebude pochyb, že šestiletý špunt pod dozorem rodičů může koupit balonek nebo lístek na kolotoč. V deseti letech asi nikdo nebude mít problém prodat mu je i bez dozoru. Ve 14-15 letech si možná může koupit ojeté kolo nebo nový telefon. Pak už to bude horší, zejména proto, že v současné době lze pohledem věk poznat jen velmi obtížně. Buďme tedy opatrní a nebude od věci, když děti na začátku pobytové akce poučíme, že by mezi sebou obchodovat asi neměly. Na druhou stranu jsou právní následky porušení zákazu velmi diskutabilní, ovšem i děti mají jistou míru svéprávnosti, že?
Michal Pokorný,
advokát právní zástupce Pionýra
1Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti – § 15/1 OZ.
2Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat) – § 15/2 OZ.
3Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku § 31 OZ
