Michal Rejzek (Krtek)
Jaké jsi měl pocity ve chvíli, kdy ses stal předsedou?
Musím říct, že když to vyhlásili, řekl jsem si: „Ajaj, tak je to tady.“ Ale byl to jen první pocit, vzápětí to ze mě spadlo. Všechno to chystání a přípravy na VZP, ten rok, který tomu předcházel – od oznámení mojí kandidatury, se rázem rozplynulo. Jakmile to ze mě spadlo, neskutečně mě to nabudilo a moc se těším na práci se všemi lidmi. Mám pocit, že na mě spousta lidí sází, takže se je pokusím nezklamat a doufám, že náš Pionýr posuneme dál.
Co v tobě vyvolává fakt, že na tebe lidé sází?
Na jednu stranu je to příjemné, na druhou stranu je to ale velká odpovědnost. Moc dobře si uvědomuju, že jsme středně velká organizace s členskou základnou 16 000 lidí, a vím, že to není jednoduché. Vůči všem našim členům cítím velký závazek, abych je nezklamal a splnil to, co jsem slíbil.
A co je tedy tvým cílem v pozici předsedy?
Já o tom mluvím pořád — za mě je nejdůležitější komunikace. Musíme spolu zase začít mluvit. Přiznám se, že na problémys komunikací narážím neustále. Zkrátka si dávám za cíl, abychom se všichni znovu začali bavit, protože to za to stojí. Stojí za to nejen ten spolek, ale hlavně děti a vedoucí, kteří jsou pro fungování moc důležití. Rád bych, abychom si občas odpustili nějaké osobní animozity a posouvali se dál za společným cílem.
Co bys chtěl vzkázat pionýrům?
Jsem připraven a jsem tady pro vás. Jsem tu pro každého jednoho z vás, kdo má nějaký problém, nebo ho něco trápí — že něco nefunguje, nejde, nebo se vám něco nezdá. Prostě mi zavolejte. Myslím si, že tím předejdeme spoustě nedorozumění a můžeme to vyřešit ještě v zárodku. Přeju pionýrům hlavně hodně spokojených dětí, skvělých schůzek, víkendovek, táborů a dalších akcí. Věřím, že až se za čtyři roky sejdeme na dalším VZP, budeme o velký kus dál. Na tu práci se moc těším a doufám, že vy taky.
Darina Zdráhalová
Jakým způsobem hodnotíš uplynulé VZP?
Mám z posledního VZP smíšené pocity. Podle mě vejde do dějin jako výroční zasedání, kde se nikdo na nic neptal, jen se hlasovalo –a ještě k tomu většinou jednohlasně. To mě trochu zaráží, protože z toho mám dojem, že to lidem bylo lhostejné. Že jim je jedno, co se děje se spolkem. Možná se to ukazuje i na tom, že měl tehdejší, dnes už současný předseda, problém sehnat lidi do výkonného výboru. Tam sice nikdy nebyl přetlak, ale přece jen. Když to porovnám s minulým VZP, debaty o různých věcech byly mnohem živější, což letos chybělo.
Nechci ale být jen negativní – například kulaté stoly takové nebyly, naopak, jejich výstupy byly zajímavé. Tam se ukázalo,že Pionýr lidem lhostejný není a že mají zájem podílet se na jeho fungování.
Tobě teď končí předsednické období. Jakým způsobem ho hodnotíš?
Vnímám ho především jako období poznamenané zdravotními problémy, které jsem si nedokázala představit. Ale před třemi lety jsem kandidovala s tím, že je potřeba spolek během covidu zkonsolidovat a najít lidi, kteří ho převezmou. Nikdy jsem neměla ambice kandidovat do dalšího období – a tím odpovídám všem, kteří se mě na to ptali. Tři roky jsou z hlediska volebního období krátká doba, ale v tomto případě šlo hlavně o to dát spolek znovu dohromady a najít budoucí vedení. To se podařilo.
Je něco, co bys chtěla vzkázat budoucímu vedení?
Asi jen jediné: kompromis není nutně špatný a i pád může být cestou dopředu.
Chtěla bys něco vzkázat všem pionýrům?
Hlavně poděkování. Za to, že se mnou ty tři roky spolupracovali
a že jsme spolek, ač se to někdy nezdá, hodně srovnali a posunuli dál.
Jakub Šimoník
PS Klubovna Čtrnáctka ze Zlína (17 let)
Proč ses rozhodl jet na VZP jako pomocník?
Hlavně proto, že mě o to požádali. Ale nebyl to jediný důvod, také mi přišlo, že by to mohla být zajímavá zkušenost.
Jaké to celkově bylo?
Bylo to pro mě úplně nové. Nikdy jsem na VZP nebyl, takže jsem to viděl poprvé a bylo to zajímavé. Navíc jsem poznal spoustu nových lidí.
Otevřelo ti nějak VZP obzory ve fungování Pionýra?
Určitě! Popravdě jsem doteď nevěděl, jak přesně všechno funguje, a tohle mi dost otevřelo oči.