Známe to všichni. Skončí hra, v níž někdo vyhrál a druhý prohrál. Co dělat ve chvíli, kdy s poraženými začnou cloumat emoce a začnou se vztekat? V minulém čísle jsme si na příkladech popsali, co by u dětí mohlo pomoci zklidnit rozrušení, vztek či zklamání.
Někdy se však může stát, že je situace tak vyhrocená, že Pepa nechce nic slyšet, odhání i Matěje, vidíme na jeho obličeji velké napětí, má zrychlený tep, jeho tělo je celé napjaté, křičí, do všeho chce kopat, mlátit. V tohle chvíli je nejlepší, když Pepovi nabídneme prostředky k senzomotorické koregulaci. Může se jednat o prostor, kde bude moct beztrestně křičet, dupat, bouchat do polštáře (předpokládám, že boxovací pytel běžně v klubovně nemáte), případně se houpat nebo se může někam schovat. Na táboře můžete využít tenké klacky k lámání, v klubovnách zase starý papír na rozcupování. Ve školách začínají pro tyto potřeby vznikat klidné koutky, kam se děti v případě silného afektu mohou schovat, do rukou si můžou vzít nejrůznější senzomotorické pomůcky (u nás je oblíbený pop-it, silikonová houbička na nádobí, spinnery, antistresové masážní prstýnky atd.
Příklady najdete třeba tady https://www.societyforall.cz/pomucky-ktere-detem-pomohou-ke-zklidneni-a-soustredeni )
Instruktor Matěj udělá nejlépe, když bude Pepovi nablízku, ale zároveň ho nechá o samotě, aby se mohl posunout do stavu, kdy může Matěj využít koregulaci vztahem, případně rozumem.
Předpokládám, že těchto situací v oddíle moc zažívat nebudete, ale i tady platí – kdo je připraven, není překvapen. A je dobré vědět, co může fungovat a co naopak ne. Zapomeňte na křik, poučování, moralizování. Dokud vy nezachováte klid, nemůže se uklidnit ani Pepa. Buďte o krok před ním, zregulujte nejprve sebe (například prostřednictvím hlubokého dýchání, které bylo zmiňováno v předchozích článcích) a pak pomozte Pepovi, aby se stranou od ostatních se svou emocí vyrovnal.
Majda Zemanová
