Když jsem na konci srpna seděla s partou markeťáků a probírali jsme propagační strategie, padla otázka, která mi doteď rezonuje hlavou. „Kde se o vás mluví?“ Vsadím se, že většina z vás si teď v duchu řekla „Nikde.“ Já si to před rokem říkala taky, ale čím víc nad tím přemýšlím, tím víc docházím k závěru, že se o nás mluví a vidět jsme. Jen nikdo neví, že se jedná o Pionýr.
Bohouš
K dnešnímu článku jsem si vypůjčila Bohouše. Bohouš tráví hodně času na sociálních sítích, sem tam si něco vyhledá na internetu, každý den chodí kolem nástěnky s plakáty, když se nudí při procházce nebo v hromadné dopravě, kouká, co mají lidé kolem něj na sobě, a rád se baví se svými známými. Uf, to bylo hodně věcí v jedné větě, ale určitě jste všichni pochopili, co tím myslím – tohle všechno jsou nástroje k propagaci a prezentaci spolku. Taky si teď říkáte, že to je úplně jasná věc a že to přece víte. Pojďme si to tedy rozebrat dál.
Co v prezentaci chybí?
Máte sítě, děláte plakáty, rodiče o vás mluví, v místních novinách máte každý měsíc článek. Zkrátka a jednoduše využíváte všech kanálů, které máte k dispozici. Jak je tedy možné, že tam něco chybí?
Každý se teď zamysleme nad tím, jak vypadají naše sociální sítě, plakáty, články v novinách, web,… Občas mi přijde upozornění, o účtu, který někde označil @Pionyr.cz. Někdy se stane, že se před přesdílením chci podívat na profil a zjistím, že profil je tzv. inkognito. Nikde není napsáno, že se jedná o pionýrskou skupinu nebo oddíl, natož aby někde bylo vidět logo. Je důležité si uvědomit, že pionýrské sítě nejsou jen ty @Pionyr.cz, ale jde o každý jeden účet oddílu či skupiny, které dohromady tvoří jeden velký propagační celek.
Když tvoříte plakát, obsahuje informaci o tom, že akci pořádá pionýrská skupina? Je na něm jasně vidět logotyp Pionýra? Spousta skupin si vytvořila logo své a to využívá. Pokud v něm ale není jasně vidět, že se jedná o Pionýr, jak si to má osoba, která spolek nezná, domyslet?
Je ve vašem článku do novin, že pionýrská skupina nebo pionýrský oddíl zorganizovaly…? Nebo skupina / oddíl zorganizoval? Že slovíčkařím? Možná ano, ale na každém slově záleží.
Máte web? Pozor, teď neuhodnete na co se zeptám… A je na tom webu vidět logo? Píše se tam, že jste pionýrská skupina? Tohle jsou maličkosti, které spoustě z nás unikají, protože nám přijde přece úplně jasné, že jsme pionýrská skupina a ne jenom skupina. No, nám to jasné je a co zbytku?
„Já cpu vlaštovku úplně všude.” Tuhle větu mi řekl Vojta Zvolský, skupinář PS Čáslav, když jsem se zmínila, že vzniká tento článek. Pokud jste na tom stejně, patří vám obrovská pochvala, protože tohle všechno zvládat zabere hodně času. Vraťme se k Bohoušovi a tomu, jak je na tom s časem on.
Jak se z toho nezbláznit
Bohouš právě přišel z práce. Měl by si uvařit večeři, protože jídlo z víkendu dojedl včera. Slíbil místním novinám, že jim do dnešního večera dodá článek o víkendovce. Rodiče se těší na příspěvek z oddílové schůzky a do toho všeho se pomalu, ale jistě blíží tábor, který musí Bohouš plánovat a na který mu chybí plakát.
Co tedy Bohouš dělá pro to, aby se ze všeho nezbláznil? Nevím jak vy, ale Bohouš bez jídla nedokáže fungovat, takže si sedne, vydechne a uvaří si jídlo. Jakmile má spokojený žaludek, usedne k svému počítači, otevře si checklist na příspěvek nebo plakát a začne (Bohouš je kámoš a svůj checklist vám nasdílí v dalším článku. Pokud ho chcete dřív, dejte vědět Naty na natalie.jandova@pionyr.cz).
Hateři
Pro spoustu lidí je velkým důvodem, že se nikde nechlubí tím, že jsou součástí našeho spolku fakt, že existují hateři. Bohouš se s hatery už párkrát setkal a moc rád nebyl. Akorát byli agresivní, pořádně nevěděli, co hejtují, a kolikrát jen chtěli upustit páru na někoho, kdo nemůže za to, že má hater špatný den. Pokud se u vás nějaký hater objeví, řekněte si “Co by udělal Bohouš?” a vzpomeňte si na mini návod, který vám připravil.
Na závěr
Všichni chceme, aby nás bylo víc vidět. První krok je, že každý jeden z nás sáhne na maximum toho, co je v jeho silách. U někoho to bude rozepsání PS na pionýrská skupina, u někoho přidání loga na plakát a u někoho přečtení mého článku. Jo a abych nezapomněla – ode dneška nikdo neříká, že nejsme nikde vidět. My jsme totiž tam, kde to jde. Jen jsme občas schovaní ve svých ulitách.
Natálie