32. ročník republikového finále Dětské Porty, soutěžní přehlídky dětské interpretační a autorské tvorby folk a country skupin i jednotlivců, se koná 26. až 28. května na nádvoří Starého pivovaru (vedle radnice) v Kroměříži. Dnes přinášíme na první pohled nesourodou dvojici, kterou ale právě Dětská Porta spojuje. Tonda Unger, který před nedávnem oslavil významné jubileum, kdysi stál u zrodu této soutěže, a zpěvačka Radka Fišarová v ní v 90. letech uspěla.
Dětem přeji pevné nervy, říká zpěvačka Radka Fišarová
Kdysi uspěla v soutěži Dětská Porta, jejíž republikové finále se koná už za pár týdnů v Kroměříži, dnes je zní úspěšná muzikálová zpěvačka a šansoniérka. Radka Fišarová, která také zazpívala na únorovém Koncertu Děti dětem, vzpomíná nejen na své začátky, ale popisuje také, proč má ráda práci s dětmi.
Jak se vám zpívalo s Žesťovým kvintetem Brass Five ÚH Armády ČR?
S Ústřední hudbou Armády ČR spolupracuji už několik let a vždy je to úžasné setkání s fantastickými hudebníky. Čili zazpívat si s Brass Five pro mě byla opět radost. Měli opět skvělé aranže a směs pohádek v jejich podání byla důkazem, že tito muzikanti zahrají cokoliv a skvěle. Myslím, že i reakce publika tomu dopovídala. Vlastně celá atmosféra večera byla báječná. Nesmírně mě těší, kolik lidí se u nás věnuje dětem a kolik dětí se díky tomu věnuje hudbě nebo tanci.
V 90. letech jste uspěla v soutěži Pionýra Dětská Porta. Vzpomenete si, jak jste to tehdy vnímala?
Přiznám se, že jsem se nad touto otázkou trochu pozastavila a musela jsem se vrátit v čase. Vzpomínala jsem, co se vše odehrávalo a po chvíli jsem došla k docela zvláštnímu pocitu – že jsem vnímala hlavně hudbu, jakou jsme měli souhru, jak jsem strašně ráda zpívala. Vždycky nás víc než cena přitahovala ta radost z hudby a pak z potlesku a napojení s publikem. A také si v tom vnímání vzpomínám na jakousi nezatíženost, což samozřejmě souvisí s věkem. Na druhou stranu jsme byli se skupinou Auris velmi pilní a stála za námi kopa práce a samozřejmě podpora rodičů.
Myslíte si, že vám úspěch v této soutěži pomohl nastartovat kariéru?
Myslím, že každý dílek skládanky dává dohromady určitou cestu, po které jdeme. Stejně tak tomu bylo tady. Je pravda, že někdo udělá velký skok v kariéře vítězstvím v nějaké velké soutěži nebo získáním role nebo povedenou písničkou, každý to má jinak a vše se počítá. Pro mě byl velkým zlomem muzikál Evita v divadle Spirála, kde mi dal příležitost režisér Petr Novotný. Byl to velký kus té mé skládanky, ale bez všech dílů před tím bych k této roli nikdy nedošla. Potom se moje cesta docela odklonila od country a začala jsem se věnovat naplno muzikálu a o fous později šansonu. Zpěv se proměnil z koníčka v profesi.
Máte čas sledovat podobné soutěže, resp. dětské či dospívající zpěváky?
Soutěže vyloženě nesleduji, spíš okrajově, ale nastupující generace – i ta hodně mladá – mě baví, zajímá a ráda s dětmi sama spolupracuji. Jsem součástí krásného projektu Stipendijní Akademie MenArt, kde působím jako mentor uměleckého vzdělávání. Tento roční program je určen talentovaným žákům Základních uměleckých škol z celé republiky a jejich učitele. Vždy je to úžasné dobrodružství pro všechny zúčastněné. Pro mě je každé setkání se začínajícími zpěváky nesmírně obohacující a moc ráda sleduji, jak dokážou během jednoho roku vyrůst.
Co byste poradila dětem, které dnes soutěží v Dětské Portě?
Já bych dětem přála, aby si zachovaly radost z tvoření, z hudby a radost ze sdílení. Aby je hudba vždycky vnášela do toho pravého světa a pomáhala jim odvádět je od přitažlivého světa virtuální reality. Přála bych jim, aby dokázaly svou lásku k hudbě předávat nejen divákům a kamarádům, ale později zase dál svým dětem. Dětem, které soutěží na Dětské Portě nebo v jakékoliv jiné soutěži přeji pevné nervy, a aby se jim prostě vše dařilo a nebály se jít zpívat dál, i když se třeba něco jednou nepovede. Místo rady je to tedy spíš přání, ale to nevadí, protože věřím, že si děti beztak nejlíp poradí samy.
Ptal se Martin
Tonda Unger, pionýr tělem i duší
Antonín Unger z PS Beta a PC Praha 10 oslavil koncem února významné životní jubileum (nemůžu říct, kolik mu je, protože GDPR…). Tonda je pionýrem tělem i duší a musím říct, že takových lidí moc neznám. PS Beta je oproti jiným skupinám odlišná v tom, že letní tábory pořádá výhradně jako putovní po vodě (ani vlastně nevím, zda někdy pořádali klasický letní tábor) a za ta léta znají české řeky nazpaměť. Mám v paměti jednu vzpomínku, kdy jsem měl domluveno, že se pojedu na jejich tábor podívat. Domluvili jsme se, že se sejdeme v kempu ve Velkých Hydčicích kousek od Horažďovic. Přesně si vybavuji okamžik, když se ze zatáčky řeky Otavy vynořila první pramice a do kempu za chvilku vplula celá flotila čítající pět pramic, které byly naloženy vším, co k táboření potřebujete. Naprosto mě ohromilo, jak mají vedoucí v čele s Tondou vše zmáknuté, každý z posádky, včetně toho nejmenšího plavčíka, věděl po přistání, co má dělat, a během krátké doby jedna posádka stavěla stany, druhá začala vařit večeři a třetí se postarala o lodě (a to po celou dobu ještě navíc pršelo).
Tonda společně se svými vedoucími také pravidelně dlouhá léta organizuje akce pro veřejnost, jako je Vršovický koláč a večerní hra po Praze. A aby toho nebylo málo, tak se také ještě stará o klubovnu v Záběhlicích a o turistickou základnu v Bukovině u Čisté. No, Tonda se zkrátka nenudí a já mu přeji do dalších let spousty elánu při práci s dětmi, pevné zdraví a mnoho pohody.
Michal Krtek Rejzek,
předseda Pražské organizace Pionýra