Do oddílu začala chodit nová 13letá dívka. Po několika schůzkách o sobě začíná mluvit jako o nevyhraněné osobě a chce, abychom jí říkali klučičím jménem. Co s tím? Dívka s námi chce jet na tábor, nechce spát s druhou dívkou ve stanu. Na schůzkách tuto odlišnost a jinakost umíme respektovat, ale 14denního tábora se bojíme.
Tohle je citlivá a komplexní situace, která vyžaduje přístup plný empatie, otevřenosti a zároveň i určité hranice a pravidla, která budou vyhovovat všem zúčastněným — dítěti, vedoucím i ostatním dětem. Je skvělé, že dívku už teď respektujete a že v oddíle cítí bezpečí vyjádřit něco tak osobního. To je hodně důležitý základ. Dejte jí najevo, že si její důvěry vážíte a že hledáte řešení, které bude respektující a zároveň bezpečné pro všechny. Nastavte si jasná pravidla (ubytování, využívání toalet, umývárky atd.). Možná bude vhodné před táborem informovat rodiče ostatních dětí (v obecné rovině, bez jmen), že budete na táboře vytvářet bezpečné prostředí pro všechny děti včetně těch, které procházejí obdobím hledání identity. Je důležité navázat kontakt s rodiči dívky. Ověřte si, jak celou situaci vnímají oni. Jsou v obraze? Podporují ji? Chtějí, aby se tábora účastnila? I oni vám můžou poskytnout cenné informace. Je v pořádku, že máte obavy. Pokud jsou vaše obavy natolik silné, zvažte konzultaci s organizací, která se zabývá genderovou identitou (např. Sbarvouven.cz, Transparent, PROUD).
Rádi bychom, aby naše dítě jelo na stanový tábor. Chceme, aby se trochu otužilo. Do žádného oddílu nechodí a my se bojíme, zda je schopné tábor zvládnout. Nechodí ani na žádný kroužek, nejraději si hraje se stavebnicemi. Nemá velký zájem o sport. S manželem se nemůžeme dohodnout. Já se bojím, aby toho na něj nebylo moc, manžel tvrdí, že to musí zvládnout.
Rozumím vašim obavám – poslat dítě poprvé na tábor, obzvlášť když nemá zkušenosti s kolektivem nebo delším pobytem mimo domov, není jednoduché rozhodnutí. A je úplně normální, že každý rodič na to může mít trochu jiný pohled. Rozhodnutí bude samozřejmě nakonec na vás, zkuste najít kompromis. Pokud je dítě velmi citlivé a fixované na domácí prostředí, možná by byl lepší krátkodobější pobyt, jako je třeba příměstský tábor nebo víkendová akce, než rovnou stanový tábor na 14 dní. Určitě doporučujeme, aby se před táborem samotným přišlo dítě na nějaké schůzky podívat, poznalo kamarády, aby tam nebylo samo. Některé stanové tábory navíc probíhají v přírodnějších podmínkách, a děti tak musí zvládnout být bez techniky, teplé vody na mytí atd. Prohlédněte si společně s dítětem fotky nebo videa z předchozích ročníků, ptejte se dítěte, jaký na to má názor.
Rodiče v přihlášce na tábor uvádějí, že je dítě velmi vybíravé a v podstatě jí jen velmi málo jídel. Máme malý tábor s domácí kuchyní, ale bez nějaké možnosti výběru jídel. Nějak bojujeme mezi sebou na kolik vyhovět „mlsnému“ jazýčku.
Tohle je hodně časté téma a je skvělé, že ho řešíte s rozvahou – protože jde o citlivou rovnováhu mezi respektem k dítěti a fungováním celého tábora. V první řadě zkuste rodičům zavolat nebo napsat a upřesnit si, co to konkrétně znamená – nejí rajčata? nebo opravdu jen suché těstoviny, suchý rohlík a pár vybraných věcí?
U malého tábora s domácí kuchyní je zcela v pořádku mít jasně daný rámec, např. „Vaříme jednoduchou domácí stravu pro všechny, nemáme kapacitu vařit individuální porce, ale jsme otevření tomu, když si dítě přiveze něco svého, co mu pomůže překlenout neoblíbená jídla. Je důležité mít nastavenou hranici: tábor není hotel ani „jídelní lístek na přání“. Můžete s klidem rodičům sdělit např.
„Víme, že některé děti mají úzký repertoár jídel. Na našem táboře vaříme klasická jídla a nemáme prostor pro individuální vaření. Pokud si dítě přiveze něco svého navíc, rádi mu vyjdeme vstříc v tom, aby si to mohlo ohřát/připravit (dle možností). Pokud by nejedlo téměř nic, domluvíme se s vámi individuálně.“
Věřte, že děti se dobrovolně hlady neutrápí, vždycky si najdou něco, co budou jíst, co alespoň ochutnají.