Pozvání, které přišlo od našich přátel z DO FÉNIX na jejich 14. celoslovenské setkání konané 15. až 18. září v obci Huty, vyvolalo zvědavost. Čáru přes rozpočet udělalo pouze počasí, neboť po dnech naplněných sluncem celou cestu z Prahy na pomezí Oravy a Liptova pršelo. No spíše strašně lilo, na cestě jsem proto byl místo šesti hodin téměř deset, brrr. Ale stálo to za to!
Přijetí
Svým příjezdem jsem nechtěl rušit již probíhající program. Dostalo se mi neformálního uvítání, kávy na osvěžení a přátelských objetí… Přes únavu z cesty mi nedalo, abych neokoukl dění v hlavním sále, kde až do večerky běžel program složený z videí či osobních představení týmů i regionů, odkud účastníci přijeli, ale i z krátkých seznamovacích her. Následně už svižně probíhala krátká organizační porada vedoucích a potom neformální povídání – jak kdo cestoval, jak jsou děti naladěné, ale i zcela osobní vyprávění. Bylo vidět, že se setkali lidé, které nespojuje jen členství ve Fénixu, ale přátelské vazby. Čas však běžel rychle, a tak jsme se s kolegy přesunuli na pokoj, kde rozprava pokračovala hodně dlouho přes půlnoc.
Den hlavní
V pátek ráno nás budilo svými paprsky sluníčko a pohled z okna napovídal, že bude krásný den. Dvě party se hbitě prostřídaly na snídani a všichni jsme se shromáždili k oficiálnímu zahájení „Dětské konference: Zdraví není klišé“ završující celoroční projekt Fénixu. Po úvodních krátkých vstupech čekaly děti diskuze v pěti tematických celcích:
• Jak zvládat náročné situace v životě
• Sebeuctivé zacházení
• Péče o sebe a druhé
• Co je to toxická pozitivita?
• Duševní zdraví a péče o něj
Snažil jsem se leckam nakouknout a přitom nerušit. Samotného mě hodně zaujalo téma o toxické pozitivitě – vždyť, co je špatného na poznámce: Musíš myslet pozitivně! Jenže ono natřít si svět narůžovo může přinést i mnoho netušených problémů… Toxická pozitivita může budit dojem, že jsme vadní, když pocítíme stres, napětí či úzkost. Odtud je už jen krůček k dovození, že jsme nedostateční nebo slabí, když nedokážeme nemilé emoce ze života nadobro vymazat. Uf – nu, nebylo to úplně snadné dopoledne. Při obědě jsem se zeptal odborné garantky konference Nikolety Kuglerové, jak hodnotí přístup dětí: „Musím říci, že jsem nadšena z jejich reakcí a otevřenosti a velmi příjemně překvapena odvahou dětí mluvit o různých životních zkušenostech a situacích. A to včetně těch méně příjemných. Je vidět, že v kolektivech Fénixu se upřímné diskuzi daří.“
Po obědě a krátkém oddechu (naplněném ovšem i jinou aktivitou, o níž ještě bude řeč) se otevřely dveře čtyř workshopů:
• Hudbou k relaxaci
• Rozhýbej se
• Vystup z davu
• Vnímej své okolí
Dva z nich byly – vzhledem k potřebné míře důvěrnosti návštěvám uzavřené, tak jsem sledoval dění u Hudby k relaxaci a venku probíhajících pohybových aktivit. Lektorky byly u obou skvělé a bezezbytku tak vyvážily obecně vnímanou vážnost druhých dvou. (I tam byly lektorky výtečné, protože děti přiměly k úvahám o sobě samých – o čemž se mluvilo ještě u večeře.)
Mimochodem – počasí se opravdu umoudřilo, takže jsem si splnil sen a viděl Liptovskou Maru v celé její kráse – tedy ne, že bych ji obešel, ale byl jsem na vyhlídce a „mlsně“ jsem okukoval tohle „moře“. Plavky mi ovšem příliš nescházely – voda byla totiž velice studená.
Večer přišel program, na který se všichni (hodně) těšili a současně se i připravovali (ještě i při odpoledním klidu): Minitalent Fénixu. Sešli jsme se v hlavním sále a poslouchali jsme zpěv, hru na hudební nástroje, obdivovali tanec, gymnastiku, sportovní kousky i scénický tanec… Následné sezení nás, hodnotitelů – měli jsme jednotlivé výkony porovnat a určit vítěze – bylo těžké. Sám jsem byl z mnohých výstupů doslova u vytržení. Přestože jsme jako porotci jednotlivá vystoupení vnímali různě, nakonec se ukázalo, že nalézt shodu nebude tak složité: Hlavní cenu získal „Dajito band“ – kluci z Krásnohorského Podhradia, kteří rozezpívali, rozdupali, roztleskali, zkrátka dojali úplně všechny.
Mně to nedalo a obrátil jsem se na členky dívčího tria, které zazpívalo krásnou lidovou písničku – jakoby jedním hlasem. To zase diváci hleděli v němém úžasu a následně tleskali jako o život. Jejich odpověď na dotaz, jak dlouho trénovaly, mne uzemnila: „No, víš… Připravovaly jsme si původně jiné vystoupení, ale když jsme tu okukovaly konkurenci, zkusily jsme tuhle naši oblíbenou a trénovaly jsme to asi 10 minut.“ Poté ale Kiara, Dominika a Vanesa ze Zemplínských Teplic doplnily, že spolu pro radost zpívají často, tak to není zas takové překvapení.
Programově dominantní pátek byl naplněn informacemi, novými poznatky, sebepoznáním – nu a snad i získáním některých nových návyků, které lze využít v dalším životě. Vedoucí se následně ještě sešli, aby připravili program – úvodní hru k dalšímu „fénixáckému“ tématu: pro rok 2023 se týká finanční gramotnosti. Intenzivní diskuze o průběhu hry a rozdílení úloh nakonec přešla v další díl neformálního povídání o životě, radostech i starostech, světě kolem nás apod.
Den zábavný
Sobotní ráno opět mile překvapilo – počasí nenarušilo zamýšlený program: půldenní výšlap do Kvačianskej doliny. Ten se mne netýkal – s předsedou Fénixu Markem Džalajem a ředitelkou ústředí Evou Pintérovou jsme měli na pořadu pracovní diskuzi, které dominovala dvě témata:
• Zkušenosti z komunikace směrem k veřejnosti a propagace činnosti
• Výměna názorů k mezinárodní organizaci IFM-SEI a zkušenostem s ní
Marek to věcně shrnul: „Je zřejmé, že sice pracujeme v různých zemích, ale trápí nás velmi podobné jevy. Kéž by média netoužila jen po laciných senzacích…“ K tomu je zbytečné cokoli dodávat.
Po tradičně chutném obědě už se rozběhla mnou velmi očekávaná hra Finance v kapse, při níž měly děti ve dvojicích „projít životem“ a zajistit se na důchod. Rozběh hry byl poněkud vlažnější (svoji roli sehrál věk účastníků a vcelku značná náročnost), ale postupně se děti vžily do svých životních rolí a vedoucí na jednotlivých stanovištích předváděli, že život není procházka růžovým sadem. Bankéři leckoho oškubali, a kdo se v pojišťovně nezajistil… Na institutu vzdělávání se děti doškolovaly, měnily kvalifikaci, s chutí obchodovaly akcie na burze, nakupovaly nemovitosti – pokud na to měly – ale též v běžném obchodě potraviny, aby nebyly hladem… Nakonec si vymohly, aby se ve hře pokračovalo ještě po večeři(!), i když to znamenalo odsunutí zábavného programu. Bylo to velmi poučné odpoledne: Penízky se těžko vydělávají, ale umí se rychle rozkutálet…
Setkání se chýlilo ke konci a pro mě přišlo loučení. Zkušenosti DO FÉNIX nejsou přenosné – pracují přece jenom v jiných podmínkách. Ale současně by bylo možné – v případě zájmu – některé náměty v naší praxi využít. Svoji roli hraje i jazyková blízkost. A zjištění, že jsme lidé podobné krve – a to je vždy moc prima poznání.
Martin
