„Tak už pojď, musíme stihnout autobus, jinak jdeme pěšky…“ – Petra sedí na posteli a pečlivě si, s klidem sobě vlastním, úhledně skládá vše do kufru, vyndává pečlivě srovnané komínky ze skříně, pečlivě srovnává, vyndává a zase srovnává…. V hlavě se mně míhají a vynořují vzpomínky na běžné schůzky. Rukodělky je obtížné dokutat do konce, neboť opět pomalu rozmýšlí, pečlivě si vybírá. Při přehazované nebo vybíjené stojí s míčem a přemýšlí, komu hodit, a stojí a stojí (mezi tím všichni přeběhnou na druhou stranu). Kdyby se, tak jako v historii kdysi, dávala příjmení podle nějaké charakteristiky, jmenovala by se Petra Pečlivá.
A tak si jednou večer přemýšlím o tom, jestli je to osobnostní rys, nebo úzkost. A všímám si následně toho, jak reaguje maminka, když pro Petru přijde. Mluví pomaleji, nabádá Petru, aby si vše pěkně srovnala, aby si pěkně upravila oblečení. Nikde není vidět napětí, úzkost. Zdá se tedy, že pečlivost a pomalost je osobnostním rysem dívky. Nerozhodnost, váhavost, klid, pomalé pracovní tempo. Zdá se, že se tedy s tímto nedá příliš hnout. Nezbývá, než se při plánování aktivit připravit na to, co je dítěti přirozené. Nemůžeme si dělat ambice na to, abychom to nějak měnili.
To když se vrátím ve vzpomínkách na oddílové děti dál, vybavím si úplně jinou pečlivou, Patricii Pečlivou. Ve většině aktivit, které Patricie dělala, byla nápadná velmi pomalým tempem, pečlivým rozvažováním, skoro nikdy nevystřelila odpověď, vlastně skoro nikdy neřekla nic špatně, říct nějakou „blbost“, to raději mlčela. Vlastně často na schůzkách mlčela. Při hrách, kde bylo potřeba se jakkoli rozhodovat a šlo o čas, Patricie často prohrávala, protože se prostě nemohla rozhodnout, kudy poběží, co si má vybrat za kartičku…
Při vytváření velmi dlouho váhala, než střihla do papíru, neustále očima hledala pomoc a podporu u někoho z vedoucích a očividně se jí ulevilo, když pomoc přišla. Patricie si o ní však slovy neřekla, jen pohled vyplašené laně, myšičky v pasti volal. Páti pečlivost byla jiná, byla plná úzkosti a strachu z toho, že její výkon nebude dokonalý, že se dopustí chyby, strachu, že to nezvládne. Bylo to poznat i na jejím těle, stála schoulená, jakoby zmražená, zdálo se, že skoro ani nedýchá. Asi i Patriku utvářelo její rodinné prostředí a zkušenosti, které se světem získávala. Rodinné prostředí těžko ovlivníme, to ani není náš úkol. My můžeme Pátě pomoct tím, jaké zkušenosti se světem získá u nás v oddíle.
Co s tím:
- Poskytovat dítěti podporu, pomoc činnosti ukončovat, třeba zúžit výběr, napočítat do 10, schválit, povzbudit gestem, pokývnutím…
- Dávat příležitost k tomu, aby dítě muselo tyto situace zkoušet.
- Obrnit se trpělivostí, tolerancí, ochotou situaci dítěte rozumět a chápat.
- Lépe se zvládá rozhodování ve dvojici, nejsem na to sám, někdo to tak trochu rozhodne za mne, učím se odkoukáváním, nápodobou.
- Volit raději úkoly a činnosti kratší, aby bylo reálné, že je dítě dokončí.
- Využívat hry, kde hraje náhoda důležitou roli.
Možné příčiny:
- Osobnostní nastavení, vzor a výchova v rodině.
- Úzkost, nejistota, malá sebedůvěra.
- Váhavost, obtížně se rozhoduje.