Ohlédnutí

Za Ladislavem Petrželkou

Loni v prosinci jsme byli na předvánočním setkání ústeckých pionýrů ve Štětí. Přišel i Láďa, který se celý podzim statečně rval – jak on říkal – s tou potvorou. S jistým napětí jsme seděli, povídali, vzpomínali, plánovali… a říkali jsme si, že i optimismus může být lékem. Ladislav sice nebyl úplně „ve formě“, a tak se přihodilo, že pustil ke slovu i někoho jiného, což se nestávalo moc často. J Nebyl to sice úplně on, ale slova: „Vypadá to, že se zapouzdřila, potvora!“ – dávala naději.

Uběhlo ovšem několik měsíců a zákeřná nemoc udeřila znovu… A za nedlouhý čas už jsme stáli mezi desítkami hostů ve smuteční síni a všem nám běžel před očima životní příběh člověka-pionýra.

Po životním startu přišel na Pionýrskou skupinu při 2. ZDŠ ve Štětí a zapojil se – možná později než jiní – ale s vervou mu vlastní do dění v PO SSM. A jak se říká – zachytil se drápkem. Dlouho vedl technický oddíl, technika mu totiž byla i povoláním. Samozřejmě se zapojil i do zajišťování táborové činnosti, kterou skupina pořádala. V pionýrské činnosti nalezl ovšem více než zalíbení – stala se mu vášní. Zanedlouho se proto stal i členem vedení pionýrské skupiny. A v roce 1983 byl poprvé zvolen do okresní rady…

V roce 1990 se postavil do čela obnovování samostatného Pionýra na Litoměřicku – byl zvolen předsedou okresní rady Pionýra. A opět s vervou mu vlastní. Když spolek přecházel na krajskou strukturu, stal se, v roce 2000, prvním předsedou Ústecké krajské rady Pionýra. Následně si splnil příslušnou kvalifikaci a stanul v čele Pionýrského vzdělávacího centra Ústecké KOP a byl členem Výkonného výboru ÚKRP.

… smuteční hudba dozněla, film pionýrského životního příběhu doběhl a my jsme stáli a měli v očích slzy, protože jsme věděli, že od 6. května 2019 už žádná další kapitola nepřibude. Odešel možná trochu svérázný, ale obětavý člověk, kamarád, parťák – pionýr, Ladislav Petrželka. Čest jeho památce.

Rudolf Zeus, Martin Bělohlávek

Za Marií Petrovickou

Ztratili jsme Majku Pertrovickou (19. 2. 1954 – 29. 4. 2019). Člověka, který aktivně pracoval už v PO SSM a výrazně se podílel na vzniku a budování samostatného Pionýra v okrese Chomutov. Byla náš první tajemník ORP. Vydržela s Pionýrem všechno zlé, co nás potkávalo, a měla radost ze všeho, co se nám podařilo. Dříč, věčně nespokojený a kritický, ale plný elánu a ochotný pomáhat. Svou stopu zanechala v Pionýrské skupině Chomutov, na táborové základně v Bernově a v lektorském sboru PVC při ÚKOP. Pionýrka celý svůj život.

Čest její památce. Nikdy nezapomeneme.

Jiří Perkner-Pérák