Mám za to, že kdybychom v titulku uvedli: „Ohlédnutí za Janem Pustkou (nar. 1972)“, téměř nikdo by nevěděl, o kom je řeč. Ale když se řekne Bobík z Ostravy, tápe jen málokdo. Koncem března se stalo něco, co všechny zaskočilo. Náhle odešel člověk, který rozdával smích, pohodu, člověk, který nás zarmoutil jen jedenkrát – právě svým odchodem.
Přes osm desítek jeho kamarádů a přátel se sešlo v Ostravě U Edisona, kde pionýři i kolegové z práce na Bobíka společně zavzpomínali. Do pionýrského oddílu Hurikán vstoupil v roce 1983 a působil v něm až do r. 1989 (to již jako instruktor). V oddíle došlo k volbě – zůstat v Pionýru či přejít ke skautingu? Honza patřil k části, která se rozhodla zůstat věrná pionýrským myšlenkám. Tak se ocitl v Pionýrské skupině Miloše Sýkory, kde následně vedl oddíl Delfín. Stal se hospodářem PS a velmi aktivně pracoval i na TZ Nové Heřminovy získané v r. 1992. Oblast hospodaření ho zajímala – na Městské radě Pionýra v Ostravě pracoval v revizní komisi. Od vzniku krajských organizací se opět zapojil do činnosti revizní, později kontrolní komise a pionýrským skupinám pomáhal nejen radou, ale i konkrétními skutky. Byl dlouholetým členem České rady Pionýra, v posledních letech členem Kontrolní komise Pionýra.
Uchováme si ho v paměti – někteří z práce u drah, jiní jako vášnivého hráče odbíjené… ale všichni jako parťáka, na něhož bylo možné se naprosto spolehnout a věřit mu, věčného smíška rozdávajícího dobrou náladu a vždy ochotného pomoci.
Čest jeho památce.
Martin
