Každý je nahraditelný, říká se. A navíc – dnes máme tu umělou inteligenci, že! Přesto jsem ve své osobní poznámce k úmrtí Ing. Tomáše Suchého z Mladé Boleslavi uvedl, že po něm zůstane nezacelitelná prázdnota.
Tomáš byl – šmankote, to se píše tak špatně: BYL?! – živel. Blázen, ovšem v tom nejlepším smyslu toho slova. Když jsem četl na nejrůznějších místech oznámení o jeho skonu, znovu jsem si uvědomil ohromnou šíři jeho záběru. Vášnivý boleslavský a středočeský patriot, byť původem z Plzeňska. Zaujatý florbalista, modelář, nadšenec pro ringo, zakladatel dětského parlamentu, průkopník airsoftu.
Ve vzpomínkách mi naskakují nejrůznější situace… Jeho opakované volání v neděli asi kolem šesté ráno, protože se potřeboval na něco zeptat, a kolem telefonu (tehdy ještě pevné linky) se seběhla celá naše rodina: Co se děje?! Kdo volá v tuhle hodinu? Snaha vysvětlit mu, že jemu sice končí směna, ale jinak je to fakt zvláštní hodina na konzultace, co je v Pionýru nového, bývala provázena zuřivým mručením všech okolo… Zaujaté rozpravy o smyslu a významu branné výchovy… Nikdy nekončící diskuze, co je možné dělat pro rozšiřování pionýrské činnosti mimo města do menších obcí… Poučování o chovu morčat či o zajímavosti florbalu… Co se dá udělat lépe či jinak, aby věc prospívala… I zcela soukromé debaty o typech kamufláží na modelech vojenských letounů z II. světové války… Dlouhé večerní diskuze na táboře o životě a jeho smyslu…
Dvacet let byl členem městského zastupitelstva v Bolce a (ač opoziční zastupitel) měl přirozený respekt i u ideových soupeřů. Byla to úcta přirozená, protože byla poctivě odpracovaná. V Mladé Boleslavi se pionýři rozhodně neskrývali. Naopak – byli nepřehlédnutelní!
Mnoho lidí si z něj a jeho vášně a zarputilosti dělalo legraci. Nezřídka byl terčem ne vždy podařených vtípků. Protože – přirozeně – občas mu něco nevyšlo, nakonec: nebyl dokonalý. (Ale kdo je?!)
Tomáš byl ale člověčí a férový. Jo, někdy i nepříjemně a drsně upřímný, ale také vždy ochotný přiložit ruku k dílu. Výraz Nejde to! nepatřil do jeho slovníku. K problémům se stavěl jenom čelem a ještě stihl podporovat ty, kteří nebyli tak silní jako on.
Jakkoli to možná může znít nadneseně, mám za to, že jeho zaujetí, život a vykonaná práce je zrcadlem a poselstvím pro všechny. Čest jeho památce.
Martin Bělohlávek