Vážení přátelé,
pro dobu poprázdninovou, kdy cestujeme a bydlíme i s našimi svěřenci mimo naše obvyklá bydliště, by mohlo být přínosem, když vás seznámím s „ubytovacím“ příběhem (jména a místa jsou anonymizována), k němuž jsem se dostal, když jsem obdržel tenhle e-mail:
Ahoj, moc Tě prosím o radu. Naše PS pořádala víkendovou akci v krajském městě a našli jsme si něco mezi obecní ubytovnou a internátem. Měli volno a pěkný web. Poslali nám Ubytovací smlouvu se správnými daty a cenou, kterou jsme dohodli. Smlouvu jsem podepsala, poslala zpátky a zaplatili jsme. Pronajali jsme si čtyři pokoje – jeden pro vedoucí a tři pro děti. Když jsme tam dorazili, vypadalo všechno dobře, stejně jako na fotkách, co měli na webu.
Jenom tam bylo v jednom pokoji něco trochu cítit – byl to takový chemický smrad. Správcová vysvětlovala, že je to desinfekce, protože pokoje před příjezdem ještě pořádně uklidili. Že to vyprchá, a tak jsme nechali otevřená okna a vyrazili do města. Večer už to bylo všechno v pohodě, ale asi hodinu po večerce přišla holčička, že to v jednom pokoji strašně smrdí, a že ji z toho bolí hlava. A skutečně – v pokoji byl ten chemický smrad, ovšem síla byla překvapující. Prvotní problém byl v zavřených oknech, ale říkala jsem si, že tak strašný smrad není normální. To by v té desinfekci museli namáčet i nábytek. Jeden z instruktorů poznamenal, že mu to připomíná zápach hořící izolace elektrických drátů, se kterým se setkal ve škole. Všichni opustili pokoj a já začala pátrat: očichala jsem vypínače a nic. Začali jsme odstrkávat postele a skříňky. Očichala jsem zásuvky se stejným výsledkem. Nic. Snad jen u země byl ten smrad silnější. Když jsme ale přesouvali poslední postel ke zdi – vyběhlo ze škvíry mezi podlahou a stěnou několik broučků, no, spíš brouků. Okamžitý řev kolegyně byl ohlušující. Chytla se za hlavu a opakovala jen: „Štěnice… štěnice… štěnice“. Jednoho brouka jsme chytli do skleničky a Google podezření potvrdil. Neplatícími spolunájemníky byly opravdu štěnice. Hned jsem přivolala správcovou, která v pyžamu nejprve vykládala cosi o tom, že to není možné. Když jsme jí ukázali vězně ve skleničce, přiznala, že měli problematické nájemníky, kteří podle všeho štěnicemi obohatili pokoj, že před dvěma dny byli na místě deratizátoři. Ten zápach byl dozvukem jejich chemické války s hmyzem. Bylo už pozdě, tak jsme děti sestěhovali do neproblematických pokojů a akci jsme „dojeli“ stísněně. Když jsme se vrátili, požádala jsem provozovatele o slevu, ale ten mne poslal k šípku s vysvětlením, že a) byla uzavřena řádná smlouva, b) že jsme už zaplatili a podle něj lze měnit cenu jen předem, a c) že oni jsou neziskový subjekt, mají to zaúčtováno a podle zřizovatele žádné slevy poskytovat nesmějí. Na další e-maily mi napsal, že nemá co dodat a že mi na požadavky slevy už odpovídat nebude. Tak mi poraď, co s tím. Anička P.S. Ty štěnice máme vyfocené a nafilmované, jak se hemží.
S Aničkou jsme se sešli a vysvětlil jsem jí, že situace je podobná jako u nájemního bytu. Tam je jasné, že byt je k bydlení, takže by měl jít zamknout, měl by mít okna, pokud možno zasklená, všechny stěny a neměla by tam být žádná zvířata, vyjma těch, která si přivedeme. Ovšem ani obtížný hmyz.
Pokud při cestování bydlíme nebo přespíme, je to tak trochu jako malé stěhování – ne co do množství věcí, ale vytváříme si něco jako dočasný domov. Na několik dnů nebo i hodin. Chceme, abychom byli v bezpečí a nezávadném prostředí. Pokud se proto ubytujeme v zařízení, které k tomu má sloužit – jako popisovaná ubytovna (nebo internát – to už je jedno), mělo by mít, pokud to není pětihvězdičkový hotel – minimální standardy. Mezi ně patří hygienická nezávadnost a absence štěnic. Pokud tam závady tohoto druhu jsou, tak to minimálnímu a rozumně předvídatelnému standardu neodpovídá a to musí zohlednit cena. Je to stejné jako u nájmu bytu – pokud v domě probíhá rekonstrukce, je s tím spojen hluk, prach, který si přinášíme domů, a podobná omezení. Automaticky by měla být poskytována sleva na nájmu. Pokud do domu a do bytu v důsledku opravy zateče voda, tak nejenom že musí být škoda nahrazena, ale měla by být poskytnuta sleva z nájmu.
Přechodné bydlení je podle občanského zákoníku krátkodobý nájem a smlouva o něm má název „Smlouva o ubytování“ (nemusí být ani písemná). Je definována tak, že ubytovatel (to je provozovatel zařízení) poskytuje ubytovanému přechodně ubytování na určitou dobu a má právo na zaplacení ubytování a poskytované služby. Takže je to podobné jako smlouva kupní – něco za něco. Logicky by při nekvalitním ubytování měla být poskytnuta sleva – třeba jako za poškozenou věc – a skutečně je tomu tak. Pokud má ubytování podstatné vady (ne že vám chybí ručník) pak máte právo na přiměřenou slevu (§ 2245 občanského zákoníku, který sice je pro byty, ale tady se použije analogicky). Dokonce bystě mohli smlouvu i vypovědět. V našem případě vypovězení smlouvy už nepřipadalo v úvahu. V Aniččině případě se jednoznačně nabízelo požádat o slevu ze dvou důvodů:
a) Sleva ve výši zaplaceného nájemného za nepoužitelný pokoj,
b) Sleva na nájemném za dva zbývající pokoje pro děti, protože byly pronajaty k ubytování určitého počtu osob a ten se zvýšil o polovičku svěřenců z nepoužitelného pokoje. Tím se snížila jeho ubytovací kvalita.
Závěrem: Co si z toho vzít: podobné závady – ale i třeba chybějící lůžko – je třeba reklamovat hned a dokumentovat – tj. fotky, video apod. – a sepsat jednoduchý zápis (ať vám to podepíše správce nebo někdo podobný) nebo žádost na odstranění závadného stavu – neformálně. Když to nejde – okamžitě poslat e-mail ubytovateli (to je nejjednodušší) a napsat, v čem je problém a co je požadováno. Tím potom můžete argumentovat ve sporu o slevu nebo při výpovědi.
Přeji vám, abyste byli podobných zkušeností ušetřeni.
Michal Pokorný, advokát právní zástupce Pionýra