Neohlédnout se za rokem 2020 snad asi není možné, protože tak zvláštní rok v naší historii nebyl. A nad tím, co nás čeká, jistě hloubal každý z nás…
Značné plány
Měli jsme na rok 2020 (hezké číslo, ne?) určité plány… ostatně rok, v němž jsme si chtěli důstojně připomenout „třicetiny“ samostatného bytí Pionýra, k tomu přímo vyzýval. Start roku byl dobrý – tradiční akce (vpravdě masová Ledovka, úspěšný koncert „Děti dětem“), příjemně běžící Zlepšovadlo a množství aktivit o jarních prázdninách tomu odpovídaly. Ještě jsme stihli dvě krajská setkání před zamýšlenou Malou obsahovou konferencí… a báác.
Přišlo něco, s čím nepočítal vůbec nikdo – pandemie a s ní bezprecedentní zastavení nejen naší činnosti, ale vlastně ochromení veškerého života u nás, v Evropě… Není třeba zde opakovat celou tu neveselou historii, která se navíc vrátila v plné „parádě“ znovu po letních prázdninách, kdy to chvíli vypadalo nadějně. Ale s podzimem tu byl znovu zákaz práce s dětmi, ostatně nejen ten.
Nesložili jsme ruce v klín
Ne, zejména na jaře mnozí nesložili ruce do klína a nepodlehli skepsi a trudomyslnosti. Naopak. Na jaře i na podzim se nejeden pionýr a nejedna pionýrka vzepřeli a vrhli se do aktivit, které byly potřebné – symbol roušky byl i naší ikonou, ale nešlo jen o roušky, snažili jsme se „Být ideální!“, současně mnohé pionýrky a pionýři pomohli na spoustě míst, kde to bylo třeba a kde to šlo!
Připravili jsme i letní tábory – jak se sluší a patří a vyrovnali se s mimořádnými nároky při jejich zajištění. S otevřeným hledím jsme přijali i ministerskou výzvu na zorganizování vzdělávacích dnů, kde jsme pomáhali dětem srovnat se s výpadky v učení…
S podzimní vlnou covidu přišly i nové pionýrské výzvy – projekty „Babi, dědo“ a „Výzvy a E-odborky“ rozhodně nejsou jen náhražkou, ale plnohodnotnými aktivitami.
Neopustili jsme děti ani hodnoty
Můžeme se tak směle ohlédnout a říci si, že jsme se mimořádné nepřízni nepoddali. A to ani nepřátelství při nevkusných mediálních atacích – byť tak primitivně-vulgárním útokům (Kverulant), jsme již poněkud odvykli.
Za to všem náleží velký dík!!
Nehodili jsme děti přes palubu, hledali cesty, jak se se vzniklou situací poprat – to svědčí, že Ideály Pionýra nejsou jen prázdnými slovy. A bylo to nepřehlédnutelné…
„Opakovaně jsme hovořili o tom, jak některým politikům dát „lépe“ vědět o často nezištné a málo viditelné denní činnosti spolků v oblasti mládeže.
Právě v kritické době jste jasně ukázali, že jste podstatným a významným partnerem státu a „z výchovy dětí“ umíte rychle přepnout na „péči o seniory“, šijete roušky a pomáháte potřebným. Dobrovolně a nestěžujete si na nepřízeň a nemožnost konat obvyklé.
Hluboce smekám, vážím si přístupu a děkuji.“
PhDr. Karel Kovář,
náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy
Vždycky všechno nevyjde
Nu, tak se opravdu 🙂 nepřehlédnutelně projevilo, že život vždycky neběží tak, jak si naplánujeme. Ale to neznamená, že bychom se odřekli vizí a plánů, jakkoli nás jistě čeká značná dávka nejistoty, ze života se nám vytratila ona běžná předvídatelnost. Nelze ani pomíjet, že současné dění nás vyvádí z míry osobně, neboť v ohrožení jsou i naši nejbližší, rodina, nezřídka i náš profesní život. Tahle rozporná situace s sebou nese komplikace i nepohodu a obavy. Ale jako s mnoha jinými věcmi a potížemi nám nezbývá, než se s tím – lidsky i pionýrsky – srovnat. Ostatně můžeme si ověřit, že mezilidské vazby v našich kolektivech (oddílech či na skupinách), pionýrská přátelství (znovu jsme u toho, že Ideály Pionýra nejsou jen slova) mohou patřit k těm dnes tak potřebným jistotám.
PF 2021
Přejme si proto navzájem, abychom – byť jistě nezřídka klesneme na mysli – byli schopni překonat všechny potíže, které před námi vyvstanou, uměli se radovat i z malých úspěchů a u naší práce vydrželi. Těžkosti a trampoty nakonec vždycky odezní a jde o to, abychom se my, ale i děti, měli stále kam vracet – na naše tábořiště, krásná místa naší země, kam jezdíme na výpravy, do našich kluboven. Na nich přece bývá svět i náš pohled na něj vždy radostnější.
Martin