Rád jezdím k babičce. Nejenom že se o mne vždy moc hezky stará a dbá na to, abych dobře papal a abych si odpočinul, ale má nesmírně zajímavé sousedy. Významné místo mezi nimi zaujímá pan Vendelín, známý vykuk. Vzpomněl jsem si na něj při návštěvě jedné táborové základny, kde na vstupních dveřích srubu zářila cedule Ionizační záření – asi z nějakého rentgenového pracoviště.
Vendelín si o sobě myslel a asi stále myslí, že vládne originálním smyslem pro humor a že ho svět nechápe. Také je přesvědčen, že nezaslouženě se proto před rokem doslova se zlou potázal. Když se tehdy na jaře vracel z práce, nalezl u silnice pošramocenou dopravní značku. Byla kulatá v červeném kruhu a udávala nosnost mostu 5 tun. Vendelín je praktický. Značka asi dosloužila, ale plech, ze kterého byla vyrobena, poslouží, říkal si v duchu. Nález uložil do stodoly pro dobu, kdy se bude hodit.
Kousek od Vendelínova domu probíhala výstavba tří rodinných domků, kde brigádně pracoval i Vendelín. Na břehu místního potoka si stavbaři vytvořili dočasnou přístupovou cestu z betonových panelů, ale s výstavbou domků vybudovali i můstek pro pohodlí budoucích vlastníků a jejich vozy. Přes nepatrnost rozměrů architekt pojal můstek velkolepě. Vypadal jako zmenšenina dálničního mostu. Když byl hotový, Vendelín si dílo zálibně prohlížel a došlo mu, že každý most má značku nosnosti. Následující den se před mostem, ke značnému veselí všech stavbařů, objevila zachráněná dopravní značka.
O tři dny později dodavatel ke stavbě vyslal nákladní vůz se střešními taškami. Řidič měl na výběr dva přístupy: jeden po betonových panelech, cestu delší a řádně zabahněnou a ústící za domky, a druhý přes nový můstek, kratší a vedoucí přímo k novým domkům.
Zvolil druhou, můstek má přece nosnost pět tun a to stačí. Jaké ovšem bylo jeho překvapení, když se vůz na můstku otřásl, naklonil doleva, poklesl, jako by se probořil, a zastavil. Po několika sekundách následoval rachot nákladu střešních tašek, který se z větší části vysypal do potoka. Přivolaná policie velmi rychle zjistila, že můstek rozhodně nemá nosnost pět tun a že značka, kterou byl vybaven, nebyla nikým schválena ani oficiálně umístěna.
Po několika hodinách už vyslýchala Vendelína. Závěr byl, že řidič za nehodu neodpovídá – řídil se dopravní značkou a deklarovanou nosnost mostu nepřekročil. Všemu na vině byla zpropadená značka, a protože ta za to nemohla, k odpovědnosti byl povolán Vendelín. Ten se byl tehdy poradit, zda opravdu musí zaplatil nový most a část střešních tašek. Že žádný zákon přece neporušil a jen sebral starou značku a z legrace ji dal na můstek, o kterém přece každý musí na prvý pohled vědět, že nosnost pět tun je nesmysl. Ač nerad, pochopil, že dopravní značky mají zvláštní význam. V prvé řadě dopravní značka – navíc ta, která má všechny vlastnosti těch úředně povolených – kdekoliv umístěná, oznamuje obecně platný fakt – všichni to berou jako nezpochybnitelnou skutečnost. Veřejnost to chápe tak, že oznamované je pravda. Lze si jen těžko představit, že u dopravních značek bychom se zamýšleli nad tím, zda je to
značka úřední, nebo někým z nedostatku jiné činnosti umístěná. Na druhém místě, každý je povinen počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na vlastnictví jiného (viz podrobně § 2900 OZ). Jinými slovy to v našem případě znamená, že každý je povinen si počínat tak, aby nedocházelo ke škodám. Z tohoto hlediska je Vendelínovo umístění cedule o nosnosti mostu veliká hloupost. Jako zkušenému řidiči mu mělo dojít, že dopravní značka v úřední podobě bude za úředně umístěnou považována a obsahově za pravdivou. Vendelína zkušenost stále přes 130.000 Kč.
Takže přátelé – s dopravními značkami a vůbec s cedulemi opatrně.
Michal Pokorný, advokát
Právní zástupce Pionýra